Jungkook Loves Me ?!

~8~

Ovšem jsem musela dát vědět Karin aby to věděla, takže jsem hned jela za ní.

"Proč nás dvě ?"

"Mě se neptej, taky nevím o co jde, píšou tu, že nám nemůžou říct co za akci to je." Karin vezme obálku a zkoumá ji

"A co tam zavolat, je tu nějaký číslo."

Beru mobil do ruky a vytáčím číslo co je na obálce.

"Ano prosím," ozve se ženský hlas ale mluví anglicky, takže to dám na reproduktor aby to slyšela i Karin, angličtině rozumíme obě, i když Karin s ní má vetší problém.

"Dobrý den, volám, kvůli dopisu, který mi přišel." Přerušila mě. "Ah, To jste vy," řekla ale tentokrát v češtině. Cože ? Nechápeme s Karin obě.

"Halo jste tam ? Asi se divíte, že mluvím česky, ale když vím kdo jste proč nemluvit v našem jazyce. Jsem Češka pracující v Jižní Koreji, pracuji pro jednu společnost." Zasmála se.

"Dobře, ale nás by zajímalo, co za akci to je, ano vím v dopise se píše, že to nemůžete říct ale jak můžeme jéct někam, bez toho aniž bychom věděli kvůli čemu tam vlastně jedem ?" Chvíli bylo ticho, pak spustila ale byla trochu slyšet nervozita v jejím hlase.

"To já nevím proč...můžu říct informace jen o letu a ubytování, ovšem pak bych vše ještě domluvila s vašimi rodiči, nebojte všechno tohle je pro vás zcela bezpečné nejsme žádní podvodníci." Zasmála se.

"A co jim řeknete ? Když nemůžete nám ?!" Zajímala jsem se. " To už nechte na nás, ale potřebuji aby jste mi obě dvě do konce týdne daly vědět, jestli souhlasíte a pojedete, ale určitě to řekněte ještě rodičům a řekněte jim že jim zavoláme."

"No dobře, budem o tom přemýšlet ale prosím dejte nám alepsoň nějakou nápovědu."

"No dobře i když bych to neměla dělat, neprásknete to na mě jasný, jde tak trochu o to co se stalo minule na koncertu BTS, právě těď volám ze společnosi BigHit, víc vám neřeknu."

Aha, tak teď jsem ještě víc zmatená. "Dobře moc děkuju , zatím nashledanou."

" Nashledanou." A položila to.

"Cože, BTS co ti s tím maj společnýho ?"

"Taky bych ráda věděla Karin."

" Víš co, řekla že volá z té společnosti takže si najdem na internetu jejich web a třeba tam bude někde její jméno."

"No jasně, který nám ani neřekla.."

"No tak číslo na které jsme volali ne."

A je to! Ťukám na klávesnici jméno společnosti , kliknu na první odkaz a hele kontakt, podíváme se. Kontroluju obě čísla.

"Fakt! Ty čísla se shodují."

"Co, nekecej"

"No ne fakt, se podívej, takže jim můžeme věřit."

"Takže co, jedem ?" "Přemýšlej volala nám z BigHitgt a tam jsou BTS a když se tak trochu jedná o to co se stalo minule ? Navíc jsme tam pozvaní a vypadá to bezpečně."

"No já nevim proberu to s rodiči a pak ti řeknu."

--

Přišla jsem domů a zavítala do kuchyně, přitáhla mě tam ta vůně něčeho sladkého.

"Už jsi zpátky ? Upekla jsem jahodové koláčky." Super moje oblíbené. Vypadalo to, že má mamka dobrou náladu, takže jsem využila situace a pustila se do řeči o tom dopisu.

" V žádném případě nikam nepojedeš, nepustim tě někam takhle daleko, nemůžem jim veřit." "Ale mami, víš že Koreju miluju a navíc je oveřené, že je to zcela bezpečné. Víš, volali mi přímo z té společnosti a ta má na starost BTS, chvíli se mamka zatvářila překvapeně ale pak se vrátila ke svému výrazu 'na to zapomeň'.

"Prý ti zavolají, teda ta co se mnou mluvila, ano už jsem tam volala, mluví česky takže to nebude problém ne ? Jen si poslechni co ti řekne a pak o tom přemýšlej," ukousla jsem si kousek koláčku udělala na mámu úsměv jak malý děcko když chce koupit nějakou hračku a zmizela ve svém pokoji.

__

"Takže," řekla mamka s příchodem do mého pokoje. "Měla jsem před chvíli hovor s tou paní co jsi mluvila.

" A a co ti řekla, takže jsi jí to rovnou i potvrdila ?"

" Prosím nech mě domluvit, jet můžeš, let a ubytováni je zařízené, takže si sbal kufr a vše potřebné, za dva dny odjíždíš."

"Nojo ale co Karin ?"

"Její mamka mi volala, nechce aby jela, víc mi neřekla."

"A já myslela že si to užijeme spolu, no nevadí pak jí ještě zavolam. Ale počkat vůbec nevím na jak dlouho se tam má jéct, to mi kdo neřekl."

No vidíš, na to bych málem zapomněla,je to na měsíc, takže si vše připrav, aby jsi pak neplašila, že ti něco chybí."

"A to mě pustíš? Já jenom, že včera jsi byla úplně proti, a teď? Divný."

"Hele buď ráda, že jsem to dovolila a nemel," zatvářila se na mě a odešla z mého pokoje.

No, jsem natěšená, zvědavá ale taky mam starost co mě tam vůbec čeká ale podle mamky výrazu když se mnou mluvila to vypadá, že bude vše v pohodě. Nevím co jí řekli ale zabralo to, nebo jí taky mohli říct pravdu a ten kdo to neví jsem jen já , no co jede se do Koree! Ještě zavolám Karin.

"Ahoj, ani nevíš jak mě to štve mohli jsme si spolu užít Koreju."

"Ale... to nevadí, nedá se nic dělat..znáš mí rodiče...byly by mi schopný dát kamery všude i do kufru, jen aby věděli, že jsem v pohodě a Korea...to je fakt dálka. Hlavně si to tam užij a posílej hodně fotek, jasný ?

"Jasný. "

__

O dva dny později

No a je to tu jsem na letišti, celá roztřepaná, nemam ráda lítání, takže to na té cestě bude asi nejhorší. Rozhodla jsem se že ten let prospím abych, až otevřu oči měla jistotu že jsme zpátky na zemi.

A taky se stalo. Celý let jsem spala dokuď mě nevzbudil hlas letušky, která mi ukazovala cestu k východu. Jo, jsem tu v Soulu s jedním kufrem a nikoho tu zatím nevidím, má tu na mě čekat ta paní co se mnou mluvila pře mobil ale zatim nic.

Po dvaceti minutách vidím, jak ke mě má namířeno nějaká blondýna. "Tady jste slečno, já jsem Andrea," řekne když ke mně přijde. "Tak pojďte a nastupte si do auta."

" A kam to vlastně teď pojedeme ?"

"Nechte se překvapit."

Po téhle větě jsem začala mít trochu obavy. Cesta byla hodinová a celkem únavná. Vjeli jsme někam, kde byly okolo samý vily, až jsme přijeli na příjezdovou cestu před jednu velkou, byla celá bílá s velkými okny a hezkou velkou zahradou kde byl bazén ve tvaru L. Páni takovej luxus.

"Prosím poslouchejte, až vejdete dovnitř, jděte do prvního patra po schodech co jsou hned.. no ty už uvidíte a váš pokoj je třetí odzadu na pravé straně."

"No, no a co pak, vybalim si a kam nebo co mam dělat ?

"Teď se bežte hlavně pořádně vyspat, zítra budete potřebovat energii na jednu akci."

Tak teď, už ale fakt nic nechápu. Andrea se jen usmála řekla že všehno je ok, že se nemusím bát a že pojede zpátky.

Sedla na místo řidiče a odjela. Zůstala jsem v tom velkém prostoru sama s nechápajícím výrazem 'co já tu vlastně vůbec dělám'.

Po delší době další díl, snad se líbil i když byl asi nudnější :D