Jungkook Loves Me ?!

~6~

Nepromluvila ta holka na nás teď korejsky ?" ptal se J-Hope ostatních. "Jo, promluvila," odpověděla jsem mu s lehkým úsměvem. "A jak jako odejít ?" spustil Jin. "Je na tobě úplně poznat, že ti neni zrovna nejlíp," na tvářích mi vyskočila červená, když to Jin dořekl. To je pravda, neni mi zrovna dvakrát dobře, ale nehchci být na obtíž.

"No..už jsem v pohodě, takže tady s mojí kamarádkou, už můžeme jít." "No tak to asi ne," zarazil mě Suga. "Za prvé v tomhle stavu nikam nepůjdeš, nějakou chvíli tu zůstanete obě dvě a za druhý, jelikož fotky a videa se šíří světem příliš rychle, venku před halou jsou všude paparazzi."

"Suga má pravdu," pronesli všichni v šatně. Trochu jsem znervózněla a Karin, ta už tuplem nevěděla co se řeší, takže jsme musely vypadat zajímavě. Já nervozně a Karin s výrazem 'Co to sakra ?!'

Jimin se pak rozesmál, když na mě a Karin koukal. "Vy jste tak vtipný, když jste zmatený."

Hahaha. Ano hrozně vtipný.

"Tak jo, kluci musíte zpátky, volal manažer, už se tu nemůžete víc zdržovat, takže jdeme," zavelel nějaký kluk z jejich týmu.

"A vy dvě, chvíli tu ještě zůstaňte, až ti bude trochu líp," ukázal na mě prstem, "Vezmete si tyhle černý roušky, kšiltovky a mikiny , aby vás nikdo nepoznal. Měly by vám být. Pak vyjdete na chodbu tam, už bude někdo kdo vás odvede k autu, které vás odveze k vám domů, řeknete řidičovi adresu a pak už se nemusíte o nic starat."

Chtěla jsem ještě něco říct, ale všichni už byli pryč. Zbyly jsme tam s Karin jen my dvě. A taky jsem si konecne odbehla na ten zachod, diky bohu byl v rohu mistnosti, jinak bych to tu, už pustila.
-
"Tak jo a teď mi vysvětlíš, o co jde a co se bude dít, jelikož jsem z toho co jste tu všichni říkali nerozuměla jediný slovo."

-

Auto zastavilo před naším barákem a jelikož byl večer, tak u nás Karin přespala. Hodila jsem tašku do rohu místnosti a plácla sebou na postel. Karin vedle mě. Musely jsme vypadat jak když nás něco přejelo. Ještě jsem si skočila rychle do sprchy, po me pak Karin a pak jsme jeste probrali dnesni den. "Teda, tohle jsem nečekala, že se někdy stane," prohlásila Karin a podepřela si hlavu polštářem.

"To jo, tak teď, už všechno víš," vzala jsem peřinu a přikryla se s ní. "Měly by jsme jít spát." "Jo, už tu usínam, dobrou," řekla Karin. Zhaslo se a já se ponořila do světa snů.

-

"Sakra,sakra, kde je ?!!" "C..co..vyvádíš..takhle po ránu," mumlala Karin z pod peřiny. "Nemůžu najít mobil......ale ne, že to snad..." "Co se děje ?" "Já..já ... jsem ho musela ..nechat někde v tý šatně..tam jsem ho měla naposledy.

"To si děláš..?!..Co jako teď chceš dělat ?!" rozhodila Karin rukama. "Otázka, co zajímá i mě." Bože vetší šťastlivec jak já snad být, už nikdo nemůže. "Musim tam jít zpátky." "A to chceš udělat jak ty chytrá ?."

"Karin, klid, vezmu si na sebe to co nám dali minule a nějak proklouznu dovnitř, seberu mobil a je to, přece ho tam nenecham!" "Půjdu s tebou."

Vážně, kdyby jsem si hlídala svý věci...tohle by se teď neřešilo.