Jungkook Loves Me ?!

~15~

Celý den jsem nedělala nic, jak jsem si teď uvědomila. Kromě toho, že jsem koukala na pár filmů, jsem ležela na posteli a premýšlela o dnešním večeru. Myslim, že jsem z toho začínala dělat, až moc velký drama, přesně jak říkal  Jimin je to taky jenom člověk. To zvládnu.
Za ten den jsem s nikým nemluvila. Zvláštní i mi přišlo, že je, až moc ticho. Proto jsem šla zkontrolovat, jestli tu kluci jsou. Ovšem jak jsem si myslela, nikde ani noha. Na stole jsem si všimla, papíru. Bylo tam napsáno, že jeli, na nahrávání do studia jejich nové písničky a, že mě nechtěli rušit a taky, že nakonec mě Rapmon nebude moc odvézt a ať koukám být opatrná!
Chudáci i večer musí pořád někde cestovat a pracovat na jejich albech. No nic, je už 18:00 a já bych se měla jít připravovat. Trochu se mi ulevilo, protože mě tam Rapmon neodveze, takže o to budu taky míň nervní.
Nanesla jsem trochu řasenky, tužky na oči a bronzeru. Na make-up jsem se vykašlal, ten já stejně nepoužívám a akorát to ničí pleť. Takhle to bohatě stačí, nijak moc jsem to nepřeháněla.
Bylo pul sedmé, měla bych sebou hnout abych nepřišla pozdě. Cestu jsem si naštěstí pamatovala a dorazila na místo setkání, chvíli jsem tam stála sama ale pak se zamnou ozval ten jeho hlas.
"Tak jsem to stihl." Řekl se zadychaným hlasem. Snad kvůli mě neběžel.
"Ty jsi běžel?!"
"Ano, kvůli tobě abych to stihl."
"To jsi ale nemusel, počkala abych tu."
"Žádný takový." Usměje se.
"Tak Mi, kam půjdeme ?"
Spadla ze mě nervozita a tak jsem mohla i normálně mluvit, což je u mě zázrak v takových situacích.
Chvíli se zamyslím, ale fakt mě nic nenapadá.
Adrian si toho všimne a navrhne: "Víš co, projdem se prostě po pláži a pak později  zajdem někam na drink nebo tak, aspoň si popovídame o všem."
No o všem radši ne.
"Jo super nápad." prohodím.
Šli jsem kolem vody, vlny byli dost slyšet a byla to taková romantická atmosféra. Začínalo být celkem chladno jak se stmívalo.
"Tak Mi," vytrhne mě Adrianův hlas, "Řekni mi o sobě víc, jediný co vím je, že jsi tu na rok studia."
Uhm co bych tak mohla říct. Štve mě že mu musím lhát, cítím se za to blbě ale jinak to nejde.
"No a co přesně  ?" Zeptám se nejistě. Ježiš musím ho asi pěkně nudit.
"Dobře.. umm.. máš přítele ?"
Co? Proc zrovna vytáhne tohle. A kdo by se ptal hned jestli nekdo nekoho ma ? Na druhou stranu nervozita te nekdy nechá placnout cokoliv. Znam to.
"Momentálně ne. Chci se soustředit na školu a však znáš to." To lhaní me opravdu vnitřně ničí.
"Jo tak, no jasnýý. Promiň asi to znělo blbě, hned se ptát na něco takového." Je slyšet nervozita v jeho hlase.
Možná měli kluci pravdu, kdyz říkali, že balí každou. Ale chci věřit tomu, že to tak není. Zdá se to být v pohodě kluk. No uvidíme jak se to bude vyvíjet.
"Jsem hroznej, já vim." Plácne si rukou o čelo.
"Ale Prosimtě, to neříkej. " Bylo mi ho trochu  líto. Na to že to má být  'fuckboy' jak naznačovali BTS  se tak semnou nechová.
"Je mi jasný, že si teď musíš myslet, že jsem nějaký fuckboy." Vypadá smutně.
"A dost! Neříkej takovýhle věci." Zarazím se. Že by mi snad četl myšlenky?!
"To je vždycky tak,  jakmile se pokusím o normální konverzaci s holkou, vždy něco pokazím," pokračuje, "Ale s tebou je to jiný, ty jsi jiná, pořád tu semnou jsi." Trochu se zasměje.
"Protože nesoudím lidi hned po první otázce ať  je jakákoliv,  teda pokuď to ovšem není nějaká nevhodná, což není tvůj případ." Kouknu se na něj, už je vidět, že je víc v pohodě. "Notak, jsi fajn." A sťouchnu mu do ramene ale hned se začnu červenat.
"Fajn? Tak to jsem rád." Kouká mi do očí ani nemrkne. Při tom měsíčním svitu je to o to vic tajemnejsi  atmosféra.
Když si to Adrian uvědomí uhne pohledem a zeptá se: "Nepůjdem na ten drink?" Dělá psí oči. To na mě zabírá vždy, sakra. Haha.
"Jo." Ani nevím jak se to stane ale v okamžiku  se s Adrianem držíme za ruce, to nám ale dojde u menšího venkovního baru na pláži kam dojdeme. Objednáme  si dva koltejly s limetkou.
"Hele, napadlo mě tak," prohodí Adrian, "Nechtěla by jsi se mnou a s mým týmem hrát volleyball ? Hodil by se nám jeden hráč."
To me trochu zaskočí. Ale pak nad tím začnu uvažovat.
"Nevim, ráda bych ale nikdy jsem to nehrála  jen ve škole a neslo mi to." Sklopim oči.
"Žádný strachy, vše te naučím, když do toho budes chtit jít, nám by jsi moc pomohla a já bych byl rád, kdyby jsem se scházeli častěji." Trochu znervozni.
Nasaju brčkem  koktejl a zadívám se před sebe a přemýšlím. Po chvilce mu odpovím.
"Tak jo! I když nevim jak budu moct." Přeci jenom mam program s klukama, ted mam volno ale za par dnů s nimi budu jezdit všude, abych poznala jejich život.
"Samozřejmě tě nebudu nutit, budeš moct chodit kdykoliv budeš chtít, nemusíš chodit pravidelně ale stačí abych te naučil to základní." Ma úsměv na tváři, vypadá šťastně, že jsem na to kývla.
"Okii a prosimtě," dodám, " Ulož si moje číslo." Vyprksnu smíchy a on taky.
"To, už  jsem dávno udělal, slečno chytrá." Má krásně zářivý úsměv.
"Víš,Mi," začal, " Nevim proč, ale ten den co jsem tě potkal tady, měl jsem zvláštní pocit, jako kdybych tě znal, už delší dobu." Chvíli se zamysli.
No to je trochu zvláštní, tohle jsem vám zapomněla říct, ale já měla úplně ten stejný pocit. To jsem mu ale neřekla aby to neznělo jak z nějakýho fantas magory filmu.
"Třeba jsi mě znal v minulým životě." Snažím se vtípkovat.
"To bude tím." Oplatí mi úsměv.
Rozhodli jsme se ještě projít trochu nočním městem, Seoul je v noci tak nádhernej. Drželi jsme se za ruce pro mě to bylo něco nového ale líbilo se mi to a bylo to příjemné.
Vzpomněla jsem si, že jsem zapomněla napsat, že jsem v pořádku ale Rapmon byl rychlejší a když jsem otevřela mobil měla jsem 3 nové zprávy. Rychle odepisuju, ze jsem OK. Na to mi hned přijde, že, už skončili a ted jsou ve městě, že jdou z restaurace.
"Vsechno v pořádku Mi?" Strachuje se Adrian.
"Jo to, jen... jsem odepisovala spolubydlící, potrebovala neco rychle vědět. Promin." Bože by me zajímalo co by spolubydlící mohli chtít pozdě večer.
"Vůbec se neomlouvej haha."
Achjo, kéž bych mu mohla říct pravdu. No to jsem ještě nevěděla, co se za chvíli přihodí.
Zastavili jsem se a koukali v tichu na sebe a to uprostřed chodníku, bylo nám jedno ze tam chodí lidi. Jenže do mě někdo vrazil a řekl mi rychle pardon, pak jsem ale slysela : "Mi?!"
Otočila jsem se a Adrian taky. Naproti mě stál Jungkook. Cozže?! Proč zrovna teď!
"Adrian?!!" Zněl dost nastvaně a to hodně.
"Jungkooku?!" Ach ne tohohle jsem se obávala nejvíce.  "Co tu sakra děláš  s tím idiotem?!" Ptal se mě Jungkook s hněvem v jeho hlase.
"J..ja.. to..," ale než jsem ze sebe něco vykoktala Jungkook mě vzal za ruku a strhnul si mě za sebe.
"Co to deláš?! Nesahej na ni." Křičel Adrian.
"Jí se, už nedotkneš!" Zaječí Jungkook zpátky.
"To teda ano, je to moje hol.." zarazil se, " vlastne zatim jestě ne," přestal ale hned dokončil větu, "Ale to neznamená, zě ji odemně jen tak odtrhneš! A vůbec, neznáš ji, tak jak si dovoluješ s ní takhle zacházet!"
"Ale znám ji moc dobře, bydlí totiž semnou."
Adrian nic neříká, ma nechápavý výraz a zakouka se na mě za Jungkooka.
"Mi je to pravda?"
Ale nevím co říct. Zbytek BTS přiběhne k nám s otázkou. "Co se tu tu sakra děje!"
"Adrian?!" Vykřiknou všichni najednou.
"Jo jo jo, jsem to já a co, je to snad nějakej problém ? Vůbec nic  nechápu!"
"Vy znáte Mi?" Ukáže na mě.
"Ano, a ted chceme vědět o co tu jde." Prohlásí Rapmon.
"Tady Jungkook zacházel hnusne s Mi."
"Co to meleš, jen jsem ji rychle strhnul k sobě aby nebyla u takovýho člověka jako jso ty, poblíž."
"Klid!" Zařve Rapmon. "Mi! Proc jsi nám neřekla kdo to je ?! "Přece jsme ti o něm říkali."
"A já blbec jí pomohl." Naráží Jhope na sms co odeslal za mě.
"Mi, proč jsi mi to neřekla?"
"Já nevim, dobře?! Prostě jsem nevěděla co dělat." "Časem bych ti to řekla, přísahám."
"Neřekla, protože bych to já nedovolil." Řekl Jungkook.
"A ty se do toho pleteš proč ?! Ty bys ji v tom nemohl zabránit."
"Mohl, zjistil bych to tak jako tak."
"Ne to nezjistil, do mého osobního života se míchat nebudeš." Štěknu na něj.
Adrian s Jungkookem ale začali přes sebe řvát. Kolemjdoucí se začali otáčet, naštěstí meli kluci na sobě roušky. Kluci se je snažili zkrotit ale nejak to nepomáhalo.
"A kdybych taky mohla říct já svůj názor," zařvala jsem přes ten jejich  hluk, " S kým se scházím je moje věc, jsem dospělá, nepotřebuju  schválení s kým můžu jít ven." Zakřičela jsem na všechny a utekla pryč.

Snad se líbil ❤️☺️