Jungkook Loves Me ?!

~22~

Snažím se zapadnout do davu, ale upřímně, to moje klopýtání ze strany na stranu, se nedá nazvat tancem.
"Mi!" Houkne na mě ten kluk, má tmu v obličeji, jak blbě se odráží ty světla. Za chvilku si ale stoupne a blíží se ke mně.
"Adriane? A ty tu děláš přesně co ?" Založím si ruce.
"To bych se měl ptát spíš já, nemyslíš? Viděla jsi svůj tanec ?" Začne se hlasitě smát. Mám pocit, že tady nedopomohl jen alkohol.

"Hulil jsi ?"
"Cože? Tě neslyšim.."
"Jestli jsi..," řvu mu do obličeje, ale pak to vzdám:
"Ale niccc." Převrátím oči v sloup.
"Jo myslíš, jako..," a ukáže náznakem dvou prstů.
"Ehm! Ano!"
"Ani náhodou, toho bych se nikdy nedotkl." Zamyslí se. "Jak tě to napadlo ? Vypadám nějak 'zhuleně' ?"
"Upřímně ? Jo a docela dost."
"No dovol! Tak teď jsi mně teda urazila slečinko, to vás, tedy, už nebudu moct pozvat si semnou užít parádní noc." Snaží se tvářit vážně, ale smích mu v tom zabraňuje.
"Noc? To znělo, tak nějak všelijak." Zacervenám se a zasunu si pramínek vlasů za ucho.

Malý moment trapné ticho. Pak to Adrian přebere na sebe. "No, tak teď, ale vážně Mi." Nárovná se a hledí mi upřeně do očí.
"Chyběla mi moje malá Mi!" A přejede lehce dlaní po mých vlasech.
"Nejsem malá!" Ohradím.
"Ježíš! Musíš mit vždy poslední slovo ?"
"Jo!"
"No dobrá tedy, když to nejde po dobrym, tak to půjde jak jinak, než po zlým." Čapne mi ruku a táhne mě přes ten dav lidí ven na čerstvý vzduch.

"Fakt jsi mi jen mohl říct, že chceš jít ven a šla bych i sama hele."
"Nemohl. Protože, pak bych neudělal tohle." Vzal lehce mou bradu, omotal ruku kolem mně a přitáhl si mě blíž, dal mi hluboký pohled." Já pomalu začala zavírat oči a našpulovat rty, když v tom mě začal lochtat a já sebou začala házet do všech stran. Když skončil, pomohl mi vstát, protože jsem z toho házení, udělala pár slušných švihů do trávy.

"Co jsem to viděl před chvíli?"
"Jo no, to já jsem extra lochtivá, takže..." ale přeruší mně, "Ne, myslím, než jsem tě zlochtal."

Chvili přemýšlím a pak mi to dojde. Zavalí mě horko a začínaj mi cukat koutky.
"Jo, Mi přesně tohle, přesně tahle činnost, kde se potřebuji dvoje rty." Uculuje se.
"Hele, tak dost jo?! Nevím co jsi viděl, nemuzu za to, že jsi slepej." Řekla jsem to dost naštvaným tónem, i když jsem to myslela ve srandě.

"Pardón! Pardoon! Miss 'já jsem v tom nevinně'" Mrknul na mně a já to vzdala.

"Vraťme se ale k mé prvotní otázce Adriane, a to byla: Co děláš tady ?"

"Víš, abych to uvedl na pravou míru," pokračoval, "Začal jsem tě stalkovat a pk jsem mel v plánu, tě zabít, tam za šatnama." Ukázal směrem k šatnám u bazénu.

"Bere mě tu někdo vubec vážně v tomhle hotelu ?"

"Klid Mi, jen si tu dělám z tebe srandičky ale ty se tak snadno dokážeš naštvat." "Jsem tu s přáteli, jeden z nich slaví narozeniny a bydlí právě tady, takže nás sem pozval." "Popravdě, jsem ani nevěděl, že tu jsi, takže hádám, že sama tu nebudeš a co nevidět se tu potkám se satanským Jungkookem."

"Hadáš správně." Mrknu.
Zacala jsem být konečně unavená a tak, se rozhodla, že je na čase se zavrtat do teple postele.

"Už půjdu spát."

"To už ? Nevadí. Ale dnes mě tu uvidíš naposledy, teda pokuď se nerozhodnu, navštívit jednu milou holku, která mi vždy zlepší náladu."

"Třeba," pokrčím rameny a pak dodám: "Taky jsi mi chyběl." Usměju se, zamávam a rychle utíkám na chodbu a dál k výtahu a opustím, tak Adriana.

Kdybych tam teď měla zůstat dalších par minut adi bych se roztekla tím navalem horka. Vyjela jsem nahoru a, kdyz se dostala zpět do apartmánu, vyhlížeéa jsem jestli je Adrian pořád na zahradě, ale už odešel.
No nejsem já blbá, takhle od nej rychle utéct, to jsi se nemohla přemoct a rict to normalne jako on tobě ?
Ne nemohla, bohužel.