Unbalanced man

2.8K 69 0
                                    

Caitlin:

Seděla jsem za kuchyňskym stolem se šálkem čerstvě udělané kávy. Byla jsem nevyspalá a unavená.

,,Ahoj zlato, co tady tak brzy?"  Usmála se přicházející mamka, vzala si hrníček a nalila si kávu mnou udělanou. ,,Nemohla jsem spát."  Podívala jsem se na ní. Zhrozila se při pohledu na mě: ,,Zlato už zase?" Přisedla si blíže ke mně. ,,Večer jsem se objednala k psycholožce." Upila jsem si kávy, potřebuji hodně kofeinu. ,,Ale ty psychologa nepotřebuješ, jsi normální." Pohladila mě po vlasech. ,,Kdo potřebuje psychologa?" Ozvala se přicházející Kelly. ,,Kelly teď ne."  Řekla mamka.  ,,To je dobrý mami."  Vzala jsem si hrneček a šla do svého pokoje.

Odložila jsem hrneček kávy a svlékla si pyžamo.  Zalezla jsem do koupelny a dala si dlouhou, horkou sprchu.  Vylezla jsem a běžela ke svému vyzvánějícímu telefonu.  Přijala jsem hovor od Felicity.

,,Ahoj?" Usmála jsem se.  ,,Ahoj, co děláš dnes?"  Zasmála se. ,,Noo popravdě nic." Zasmály jsme se společně. ,,Tak sraz v parku za hoďku, jasný?" Znovu se zasmála a  já též, souhlasila jsem a típla hovor. Hodila jsem telefon do peřin a šla do šatny. Vždy tu strávim věčnost.

Venku byla zima, rozhodla jsem se tedy pro světle modré džíny a bílou mikinu. Oblékla jsem se a přešla k toaletce.  Rozčesala jsem si vlasy a následně je stáhla do vysokého culíku, neměla jsem na ně dnes náladu.  To samé s líčením, zakryla jsem pouze kruhy pod očima a nanesla si lehkou vrstvu řasenky.  To je celé co ze sebou hodlám dnes dělat.

Dopila jsem kávu a lehla znovu do postele. Zkoumala jsem bílý strop až na mě padla únava. Otočila jsem se na bok a podívala se na hodiny. Měla jsem dvacet minut čas. Přemýšlela jsem, jestli se mám zachumlat, nebo pomalu vyrazit. Vyhrál by spánek, ale opět jsem byla ve strachu, ani nevím proč se tak stresuji, ale osudný den se pomalu blížil. Neochotně jsem vstala z postele, našla bílou kabelku a do ní hodila peněženku, mobil, klíče.

Rozešla jsem se dolů, obeznámila jsem mamku s mými plány na dnešní den a vypadla z baráku, potřebuji vypadnout z tohoto města.

Šla jsem pomalým krokem až jsem tam došla. Felicity stále nikde, tak jsem si pro jistotu sedla na lavičku a přemýšlela. 

He waits✔️Where stories live. Discover now