Unknown number

3.1K 78 0
                                    

Unknown number:

Její tělo leželo na měkkounké posteli. Její ruce byli svázany tlustými provazy na perfektní uzel.
Její oči byli zakryty černou páskou.
Její rty byli pootevřené díky roubíku.
Její kotníky byli také svázany na perfektní uzel.

Mohla by se pohnout, ale jen lehounce, rozhodně by neutekla. Budou jí trápit žízní a hlady dokud si pro ní nepřijde. Neví kde je jeho sídlo. Vůbec netuší, že je tak blízko.

Tady se hraje o čas. A je jenom na něm zda si nechá přesypat poslední zrnka písku na druhou stranu.

Hlasitý a dunivý smích se roznesl celičkým pokojem, když se dívka před ním ani nepohla.

Odešel znovu do své pracovny, aby se věnoval nějakým únavným papírovaním, sledovat tu dívku bylo pro něj zábavnější. Mnohem.

Už se to nedalo vydržet a vzal černý telefon na kraji stolu. Našel to známe číslo a začal psát.

Me: Hraje se o čas. Jasone.

S velikou radostí odeslal zprávu, odložil mobil a znovu se rozesmál. Byl tak šťastný, že mu všechno po těch letech konečně vychází.

,,Pane? Květinka se probudila." Uchechtl se zaměstnanec.
,,Oh, už jdu." Jeho koutky se zvedli do velkého úsměvu.

Kňučela, škubala sebou a snažila se různě vymanit. ,,Dobré odpoledne." Pronesl a zasmál se.  ,,Sundat roubík!" Rozkázal. 

,,Puste mě! Chci pryč!"  Zařvala až mu to trvalo uši. ,,Tady nejsi ta, která určuje pravidla."  Řekl naštvaně. ,,Nic jsem neudělala!" Prskla rozrušeně. ,,Ty né."  Odpověděl nadšeně.

Vytasil mobil a pořídil si fotografii dívky ležící na posteli. Odeslal.

Me: Překrásné, že?

Schoval mobil do své zadní kapsy a odešel.

He waits✔️Where stories live. Discover now