V říjnu 1989 ve stejný okamžik po celém světě porodilo 43 žen. Nejspíš by to nikomu nepřišlo zvláštní, ale žádná z těchto žen nebyla předtím v jiném stavu.
Miliardář a Sir Reginald Hargreeves adoptoval 8 těchto přeživších dětí. Ty projevily nadání...
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Diego je rozrazil a vyšel ven jako první, blondýnka ho následovala a za nimi Vanya s Lutherem a Allison v závěsu. Všichni se se zmatením ve tváři dívali na modrou mlhu, která se vlnila ve vzduchu před nimi. Dívkám to cuchalo účesy, vlasy létaly tam a sem, ale ani jedna tomu nevěnovala pozornost. Oči všech zaměřené na dění před nimi. „Co je to?" ozvala se sedmička, její hlas naplněný zmatením a náznakem strachu. „Nechoďte tak blízko," chytila Luthera její druhá sestra za paži, aby ho zastavila. „No nekecej," zvolal Diego mrzutě a přesunul se nenápadně tak, aby stínil a tím i chránil Kay před případným nebezpečím, přesto se na ni nepodíval. Ta na něj však upřela svůj pohled, překvapená, ale chytla se ho pevně za ruku, kterou natáhl lehce dozadu a sledovala namodralé světlo vycházející z té mlhy. „Vypadá to jako nějaká časová anomálie," řekla hlasitě Kay, všichni zírali dovnitř a nevěnovali jí jediný pohled. „Buď to, nebo malá černá díra. Jedno z toho," odpověděl na to jednička. „V tom je docela dost velký rozdíl, Paule Bunyane," zamračil se Kraken. Kay chtěla něco říct, když uslyšela spěšné kroky. „Z cesty!" zakřičelo její dvojče, protrhl jejich skupinku, a i s hasícím přístrojem doběhl před ně. „Co to-" nestihl ani doříct Diego a Klaus začal hasit tu modrou věc před nimi. Kay pozdvihla obočí, držela se stále muže před ní a nakukovala mezerou, co se děje. Když nepomohlo rozprašování, vzal to celé do rukou a hodil to přímo dovnitř modré mlhy s bojovným výkřikem. „Co to přesně má udělat?" zakřičela rozčíleně Allison, zatímco ustoupila za Luthera, který zabral nejvíce místa z nich. „Co já vím? Máte lepší nápad?" odsekl Klaus na to a poraženě rozpřáhl ruce se svými nápisy Hello a Goodbye. Když se zablesklo, probralo to všechny a čtyřka couval ke skupině. „Všichni běžte za mě!" zvolal jednička a postrčil dvojče Kay za sebe. Ta ho hned chytla taky za ruku. „Jo, běžte za nás!" přidal se ten bojovník před ní. I v té vypjaté situaci musela Kayleigh protočit oči nad jeho žárlením. Přesto se schovala za něj lépe, a ne za bratra. „Já hlasuju pro útěk! Pojďme!" zvolal Klaus a podíval se na sestru, zatahal ji za ruku, jako kdyby hlavně ji chtěl dostat pryč. Podívala se na něj, byl to její hrdina i přes těch pár problémů. Poté se podívala po lidech kolem, viděla, jak i Luther s Allison spojili jejich ruce a dívali se na sebe. Při dalším záblesku se pohled všech zvedl a dívali se na postavu, která se tam objevila. Byl to starší bělovlasý muž, ruce měl natažené k nim. Vypadal, jako kdyby se snažil skrz tu mlhu dostat za nimi. Osmička by přísahala, že viděla jeho tvář probliknout do podoby mladého chlapce, nápadně podobného jejímu ztracenému bratrovi. A když zamrkala zmatením, jeho tvář zůstala dětská, načež ta postava vypadla ven, trhlina se zavřela a on dopadl na zem jak dlouhý, tak široký. „Au," špitla si pro sebe, když uslyšela tu ránu a šla s ostatními trochu blíž. Počasí nad nimi se jako zázrakem vyjasnilo. Před nimi se postavil kluk v pro něj obrovském obleku. Vypadal zmateně, prohlížel si je, jako oni jeho. „Vidí i někdo další malou Pětku nebo jsem jen blázen?" zeptalo se její dvojče, zatímco blondýnce stiskl více ruku, skoro pro ujištění, že je s ním. Klučina na ně zaostřil, jako kdyby nerozuměl, na co naráží, než shlédnul na sebe, prohlédl se a vzhlédl zpět k nim. „Do hajzlu!" zanadával. „Pětko!" vypískla ihned Kayleigh nadšením, pustila ruce mužů u sebe, propletla se mezi nimi i přes jejich námitky a přeběhla k chlapci. Ten ni na pozdvihl obočí, ale ona na to nedbala a radostně ho objala. Byl vyšší než ona a Vanya, přesto jí to bylo jedno. Měla svého bratra zpátky.
