V říjnu 1989 ve stejný okamžik po celém světě porodilo 43 žen. Nejspíš by to nikomu nepřišlo zvláštní, ale žádná z těchto žen nebyla předtím v jiném stavu.
Miliardář a Sir Reginald Hargreeves adoptoval 8 těchto přeživších dětí. Ty projevily nadání...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Kayleigh se opřela o zábradlí, použila svou neviditelnost, aby mohla tiše obdivovat obrazy, které s její matkou Grace tolikrát sledovali. Došla sem poté, co využila teplé sprchy u svého pokoje a oblékla si oblečení, které jí dovezli Lilly s Jamesem. Cítila se znovu jako člověk, po náročné a dlouhé cestě letadlem. A nyní měla na sobě něco skromnějšího, více truchlícího – černé krajkové tričko s dlouhým rukávem, které obepínalo její křivky a k němu tmavé úzké džíny s kotníkovými botami na podpatku. Prohrábla si vlasy a prohlížela si krajiny, tváře a scenérie. Jediné, co chybělo byla její matka, jenž by jí vyprávěla o tom, co se za nimi skrývalo. Bylo tu tolik krásných vzpomínek, které měla. Pamatovala si, že zde sedávali a připojoval se k nim i Ben. Společně si pak povídali a vymýšleli různé scénáře pro dění na obrazech. Pousmála se a lehce si pohrávala se stříbrným přívěskem, co měla na krku. Když jí bylo patnáct a měli všichni narozeniny, Ben jí dal tenhle řetízek s roztomilou malou chobotničkou. A tak si ho připnula a nesundávala. Byla to její památka na úžasného bratra. Chyběl jí každý den a vždy doufala, že alespoň nyní má klid. Osmička se zamyslela a podívala se za sebe, na velký obraz Pětky, který byl v obývací části, na kterou měla perfektní výhled. O něj přišla jako o prvního. Proplakala tolik nocí, že je ani spočítat nemohla. A někdy tam byl pro ni Diego. Lehával k ní, držel ji v náručí a jen tehdy dokázala usnout. Přejela prsty po rámu jednoho z obrazů, její podpatky nebyly slyšet díky koberci, který tam byl. Myšlenky na její bratry, na Diega, který tu pro ni vždy byl, to vneslo radost i smutek do jejího srdce. „Poslouchej, starouši," uslyšela najednou ze zdola. „Kdyby mě někdo zabil a jeden z mých synů, tedy adoptivních synů, měl moc komunikovat s mrtvými, asi bych se třeba," odmlčel se a zasmál se tiše Klaus. „No, já ti nevím," opíral se o bar a díval se na urnu s popelem jejich otce. „Zjevil bych se!" zvolal a rozpřáhl ruce. Dívka to zvědavě sledovala, když přešla zpět k zábradlí a musela se pousmát. Co jen to v jejím bratrovi bylo, že jí dokázal zlepšit náladu i v tak nevhodnou chvíli? „Udělej takový ten proslov velkého naštvaného ducha," dal ruce v bok a dělal různé grimasy. „Všem řekni, kdo to udělal, a najdi věčný klid." Rozpřáhl lehce ruce do vzduchu, očividně frustrovaný. „Ale věčný klid je asi hodně přeceňovaný," zabručel a sledoval urnu s fotkou na baru. Kayleigh se opřela a zvědavě sledovala scénu dole pod ní. Bylo to možná neslušné, ale rozhodně zajímavé sledovat. Viděla, jak si naštvaně povzdechl a svěsil hlavu, než se bezradně podíval po pokoji a otáčel se dokola. Byla ráda, že je neviditelná. Když to už chvíli trvalo, nic se nedělo a její dvojče bezradně bloumalo pokojem, myslela si, že to bude konec a odejde, ale pak znovu promluvil a zaujal její pozornost. „No tak, Reggie," řekl Klaus. „Nenech se pobízet," povídal, jak stál před urnou a pozvedl ruce, jako kdyby vzýval boha. Osmička pozdvihla obočí a přemýšlela trochu nad stavem mysli muže před ní. Milovala ho, ale někdy ji to opravdu zajímalo. „Prosím," zamumlal, ruce spojené u hrudi. „Musím jen vystřízlivět!" změnil to ihned a plácal se rukama do tváře. Kayleigh si pohrávala s pramenem vlasů a sledovala ho. Nebylo to tak, že by měla na práci něco jiného. Navíc jí to pomáhalo se zabavit a zároveň se vyhnout konverzaci s číslem dvě. „Čistý myšlenky," povzbudilo se číslo čtyři. Kroužil hlavou v náznaku rozcvičky. „No tak!" řekl hlasitěji, ruce pozvednuté k urně, lehce se třesoucí, jako kdyby vyvíjel nátlak na předmět před ním. „No tak, šup, šup!" zakřičel, zároveň s tlesknutími. Kayleigh to rozesmálo, přesto se snažila být co nejvíce potichu, zatímco se Klaus naštvaně otočil od urny a zpět k ní. „Vždycky jsi byl tvrdohlavý parchant!" rozčiloval se a ukázal směrem k fotce jejich otce. Jakmile to však dořekl, bylo to jako kdyby z něj něco padlo a pak jen odevzdaně přešel blíže k baru. „Nevím jak ty, ale já se potřebuju napít," oznámil a nahnul se tak, že ruka zavadila o urnu a ta se zhroutila na stranu. Ozvala se hlasitá rána, jak se víko odkutálelo a popel se vysypal na barový prostor. Kay zalapala po dechu, když to viděla, část v ní se měla sto chutí rozesmát, protože to byl legrační pohled, druhá se však děsila toho, co viděla. A její bratr byl rozhodně zděšený tím, co provedl nežli komu. Klaus si zajel prsty do vlasů, pusu dokořán, jak se díval na tu zkázu. Poodešel od toho a jeho sestra mohla slyšet nevěřícný smích a poté se utlumil, jak si ústa zakryl. Blondýnka radši od zábradlí odstoupila a šla hledat zábavu jinde jakoby nic.
