RITA SIKES: Středoškolská Novinářka

KAPITOLA 46.

„Anno?" ujistila jsem se, že mi byl její hlas dostatečně povědomý. 

Takže tedy šramot kolem ní byl z toho jejího starého auta. V porovnání s auty ostatních, v nichž jsem měla možnost jet, byla její Ford Focus z roku 2005 vážně kus křápu. Na druhou stranu stále jezdil a pořád měla něco, na co jsem si nemohla vydělat ani v příštích pěti letech.

„Co potřebuješ? A kde vůbec jsi?"

„Koupit šaty na ples. Byla jsi zvolena mým poradcem, tak na sebe něco rychle hoď, protože já u vás budu tak... za tři minuty."

Položila to mnohem dřív, než jsem měla šanci jakkoliv argumentovat. Máma zmateně sledovala, jak schovávám mobil v kapse. Věděla jsem, že nemám proti ní žádnou šanci na odmítnutí. I když se mi zrovna v tuhle roční dobu do obchoďáku chtělo ze všeho nejmíň, kvůli všem těm bláznům, na poslední chvilku se chystajícím na svátky, naskytla se mi šance dostat se tam, aniž bych musela autobusem.
Natáhla jsem si přes džíny kozačky a bundu zapnula až ke krku.

„Kam razíš?" Volala na mě máma z kuchyně.

„S Annou do obchodu," odpověděla jsem a vzala si kabelku z poličky u dveří. „Potřebuje si koupit šaty na ples, co máme teď v pátek."

Máminy obličej vypadal překvapeně. Asi jsem jí přitom všem shonu nestihla říct, že se na tu maškarádu taky chystám. Viděla jsem, jak obratně sáhla po své kabelce a vytáhla z ní peněženku. Pak mi podala svou debetní kartu i s kódem.
Nechápavě jsem na ni zírala.

„Kup si taky nějaké! Dívka by se měla na takových událostech cítit jako princezna!"

„Mami, to není- "

„Nenene!" přitiskla mi ukazováček před ústa a kartu zastrčila u kapsy od kalhot. „Dostali jsme v práci prémie."

Šibalský úsměv mě donutil se tvářit stejně. Na znak díku jsem ji objala, jenže i to přerušila Anna, troubící před naším domem.
Vyběhla jsem po zasněžené verandě a schovala se před sněhovou vánicí na místě spolujezdce. Venku už bylo dávno šero, třebaže bylo teprve pět hodin večer.

„Připravená na nákupy?" kývla hlavou Anna a sešlápla plyn. „Já se nemohla dočkat!"

Nahmatala jsem za sebou bezpečnostní pás a připoutala se jím. Věděla jsem, že mám co do činění s pirátkou místních silnic.

„Ani ne." Přiznala jsem.

V ten moment se mi zamáčkla hlava do opěrky a oči se samovolně vytřeštily. Anna podrážděně přidala na rychlosti a zvedla hlasitost rádia na maximum.

Přesně podle očekávání byla všechna parkoviště plná do posledního místa. Podařilo se nám zaparkovat až v boční ulici u kina, které bylo součástí komplexu. Kabelky nám sloužily jako provizorní krytí před velkými, sněhovými vločkami, jež nepřetržitě padaly z nebe už druhý den. Doběhly jsme dovnitř jen těsně předtím, než se koledníkům podařilo nás dohonit a obrat o všechny drobné.
Prostorem se šířilo Last Christmas od Wham! a snad na každé volné zdi či zábradlí bylo připevněno jmelí, baňky nebo jiné ozdoby. Víc připravená na svátky byla jen máma bratrů Edwardsů, která na začátku prosince přeměnila svůj dům na ten nejlépe zdobený v širém okolí.
Anna měla vybraných několik obchodů, jejichž nabídku si důkladně prostudovala už předem na webových stránkách. Když mě zavedla do italské módy, kam chodila má matka, skoro jsem začala litovat, že jsem s ní šla.

Ne, že bych měla možnost výběru.

Zamávala mi před obličejem rudými šaty pod kolena.

„Rozhodně ne, kam jsi dala oči."