RITA SIKES: Středoškolská Novinářka

KAPITOLA 22.

Jak řekl, tak taky učinil. Oba dva jsme se přesunuli na přední sedadla a za tlumeného doprovodu Toma Walkera jsme po hlavní cestě mířili ke mně domů. Celou cestu mi levou rukou lehce svíral stehno a sem tam mi věnoval letmý úsměv.

Silnici lemovaly staré, rezavé lampy. Skrze okno jsem sledovala oblohu nad námi a pokusila se o jakési racionální uvažování, které mi ale značně ztěžoval alkohol kolující v mých žilách. Všechno to bylo jak nějakého potrefeného, romantického filmu. Únos a následná líbačka na zadních sedadlech byla jako vystřižená z červené knihovny. A mně to vůbec nevadilo, to ne. Jen jsem si nějak nemohla představit, co bude dál.

Charlie bojoval proti tomu, abych se s Waynem jakkoliv sblížila. Skylar se mě snažila od něj odradit tím nejsilnějším kalibrem. Kromě mámy, která ho viděla nejblíž zpoza okna v kuchyni, mi ho vlastně nikdo neschválil. A já přece uvnitř cítila neodolatelný chtíč a potřebu být v jeho blízkosti každou jednu vteřinu.
Pořádně jsem si jej prohlédla.

Když se na něco soustředil, třeba teď na řízení, mírně se mračil. Při každém pohybu se mu pod kůží rýsovaly pevné svaly, na kterých jsem mohla oči nechat. A ty rudé rty? Bylo mi potěšením je líbat.

Zastavili jsme v naší ulici, kousek od domu. Wayne mi věnoval dlouhý pohled, který se mi nepodařilo přečíst.

„Je všechno v pořádku?" Naklonila jsem hlavu na stranu.

Líně si projel vlasy, a když kývnul hlavou, jeden neposlušný pramínek mu znovu spadl do středu čela. Byl prototypem zlého chlapce.

„Co ty?" zeptal se mě a jeho stisk zesílil. Projelo mnou příjemné mražení.

„Asi jsem se ještě neměla líp."

Vyměnili jsme si dva šibalské úsměvy.

„To rád slyším," řekl a mrknul na mě z pod řas. „Je čas jít do postele. My oba bychom měli."

Souhlasně jsem kývla. „Budeš dneska spát zase se mnou?"

„Chyběl jsem ti?" svůj dotaz asi nemyslel až tak vážně, já to ale přece jen odsouhlasila. Ačkoliv mě to stálo velké úsilí, chtěla jsem, aby to věděl. Posmutněle vydechl. „Dneska ne, Rito. Charlie by mě asi zabil, kdyby mu došlo, kde jsem celou noc byl."

Hořké zklamání zalilo mé tělo jako jed. Toho si samozřejmě okamžitě všimnul a schoval mé dlaně v těch jeho.

„Uvidíme se zítra, slibuju. A kdo ví, třeba až vystřízlivíš, už mě nebudeš chtít."

Na to se z mé strany dostavil ironický výbuch smíchu.

„Třeba jo," škubla jsem rameny. „Uvidíme zítra."

Jeho pohled potemněl. S lehce pootevřenými ústy se naklonil k mému uchu a jeho horký dech mě příjemně pošimral na kůži.

„To ti nedoporučuju, drahoušku." Pošeptal.

Tiše jsem si zavzdychala, když mi svými vlhkými rty jemně přejel po krku. Zacítila jsem, že se pousmál, když si všimnul, jak se utápím ve slasti. Kdykoliv jindy bych ho tvrdě uzemnila. Tentokrát jsem si však ten moment náležitě užila.

S polibkem na rozloučenou se mi podařilo vymanit z jeho objetí a pak i konečně vylézt z auta ven. Počasí se ani trochu neumoudřilo, proto jsem za sebou rychle zabouchla dveře a doklusala na naší verandu. Když jsem pak konečně odemkla vchodové dveře, poslala jsem mu vzdušnou pusu, kterou dramaticky chytil a připlácnul si ji k hrudi.

Pobaveně jsem zpátky zamkla, sundala si bundu a boty po špičkách šplhala po schodišti do svého pokoje.

Vyčerpáním jsem padla do postele, neschopna se svlékat nebo odličovat. Jen co jsem zavřela oči, svět kolem mě se dočista ztratil v nekonečnu a já vplula do říše snů.