RITA SIKES: Středoškolská Novinářka

KAPITOLA 12.

Musela jsem dlouho vzpomínat, kdy naposledy jsem na Ví čekala u ředitelny. Hluboko v paměti jsem nakonec vylovila vzpomínku na druhou třídu, kdy se nám povedlo rozmlátit na padrť bustu zakladatele školy. Tenkrát jsme vyvázly s třídní důtkou, a to jen proto, že jsme byly jinak bezúhonné žákyně a Ví už tehdy měla před sebou celkem slibnou plaveckou kariéru.
Cosi mi říkalo, že dnes to nebude jen pokárání. Hodina tělocviku oficiálně skončila před patnácti minutami a všichni aktéři bitky, až na mě a Andreho, byli v ředitelně už dobrých šedesát minut.
Podívala jsem se na Víina, stále ještě, přítele. Tiše seděl naproti mně a nervózně poklepával pravou nohou.

„Stálo ti to za to?" zeptala jsem se ho naštvaně. Zvedl hlavu a nechápavě na mě krčil obočí. „Nečum tak blbě, víš přesně, o čem mluvím."

Andre se zaraženě vzpřímil. Nejspíš mě za ty čtyři měsíce, co byl s Ví, ještě takhle mluvit neslyšel. A konec konců, já takhle nemluvila. Sama sebe jsem překvapila, vcelku příjemně, popravdě.

„Víš, někdy to ve vztazích není nejrůžovější," odpověděl mi s vážnou tváří. „Jenže to se těžko vysvětluje sedmnáctileté panně, která se nejblíž ke klukovi dostala, když tuhle noc přespala vedle feťáka Wayna Edwardse."

Se spokojeným úsměvem si založil ruce na prsou a opřel se o stěnu za ním. Být jen o trochu víc jako Ví, byla by na světě další rvačka, ze které by se Andre už nevrátil. Krev v žilách dosahovala bodu varu. Za každé jedno slovo se mi chtělo mu vyrvat jazyk z pusy.

„Jak to víš?" zeptala jsem se přímočaře, což Andreho ještě víc pobavilo. „Necul se na mě a vybal to."

„Jeden z naši obránců vás prý viděl zamykat se u Edwardse v pokoji."

To musel být ten parchant, co se se mnou snažil vyspat.

„Neboj, Rito, nemyslím si, že jste spolu něco měli," culil se dál. „Wayne má až příliš dobrý vkus na to, aby zasunul i do tebe."

Slzy jsem držela na uzdě jen z posledních sil. Každé jedno slovo se do mě prudce zabodávalo a na hrudi jsem cítila fyzickou bolest. Cvaknutí kliky bylo pro mě doslova vysvobozující.

Z kanceláře nejprve vyšla Dwightová a kouč fotbalistů, kterým jsme nestáli za prosté „na shledanou" a hned za nimi Ví s Melissou.

Zatímco Víin krvácivý šrám na líčku se podařilo zastavit, Melissin monokl nad pravým okem byl v plném rozpuku. S Andrem jsme oba současně vstali a rozběhli se k Ví.

„Vixen, co se děje? Co tě to napadlo?" Vyptávala jsem se horlivě. Ona místo odpovědí jen vzlykala a velmi svižným krokem mířila ven ze školy. I když jsme se jí s Andrem střídavě ptali na různé otázky, na nikoho se neotočila a nikomu neodpověděla.

Všichni současně jsme došli na parkoviště.

„Zlato!" Vykřikla dramaticky Melissa a rozběhla se směrem k rudému Pickupu.

Charlie!

V tom návalu neočekávaných událostí jsem dočista zapomněla na předem smluvený sraz s Charliem. Ten na mě vytrvale čekal na parkovišti i s Waynem a skoro jako kdyby oba nevěřili svým očím, když jsme všichni vyšli ze školy bok po boku.
Melissa se Charliemu, celá ubrečená, omotala kolem krku a začala mu dopodrobna vyprávět, co se jí na hodině tělocviku přihodilo. Zmateně sledoval dění kolem sebe, až konečně našel mezi všemi i mě a neverbálně mi naznačil, že nemá nejmenší tušení, co se právě děje.

„Tímhle to nekončí, ty čubko!" vystartovala usoplená Melissa znovu do boje.

„Tys pro mě skončila v den, kdy ses mi pokusila rozvrátit vztah," Odpálkovala ji Ví s naprostým klidem a vyrovnaností v hlase. „Jdeme, Andre." Pobídla rukou svého přítele, který za ní poslušně nastoupil do Chevroletu.