RITA SIKES: Středoškolská Novinářka

KAPITOLA 25.

Zkontrolovala jsem celé přízemí, jestli je vše tak, jak má být. Když jsem se ujistila, že případný zloděj nemá šanci se dostat dovnitř, s klidem na duši jsem odešla do svého pokoje.

Ve tmě jsem dlaní hledala vypínač, a přitom ze sebe neohrabaně sundávala oblečení. Bunda skončila na zemi celkem rychle, kdežto se svetrem byl trochu problém. Zády se mi povedlo zmáčknout vypínač, zatímco jsem se snažila přetáhnout svetr přes hlavu.

Když jsem nad tím kusem hadru konečně zvítězila a odložila ho na komodu vedle, mohla jsem se věnovat i jiným věcem. Zavřela jsem za sebou dveře a zamířila k posteli. Svalila jsem se na ní a přitom si mnula unavené oči.

Tohle byl jeden z nejnáročnějších dní, jaké jsem v životě absolvovala. Hlasitě jsem zabručela a zadívala se na bílý strop.

„Tohle byl jeden z těch slabších striptýzů."

Blesku rychle jsem vystřelila do ostražité pozice. Wayne se zády opíral o dveře. Potutelně se na mě šklebil, zatímco já se stále snažila rozdýchat šok, který mi způsobil. Úplně jsem zapomněla na otevřené okno, které jsem pro něj tak schválně nechala. Alespoň, že si to pamatoval on.

„Skutečně?" založila jsem ruce na prsou. „Tak mi předveď, jak to má správně vypadat, když jsi si tak jistý v kramflecích!"

Ta škádlivá hra se mi líbila čím dál víc. Nejenom, že jsem v tom zlepšovala, ale Wayne se pokaždé ochotně připojil. I tentokrát šlo zřetelně vidět, jak se mu má výzva do boje náramně hodila.

Vykročil blíž ke mně a za pomoci svých silných paží mě vytáhnul na nohy. Neubránila jsem se tichému chichotání.

„Strašně rád bych, ale přišel jsem vlastně s něčím vážným."

Vycítila jsem, že to myslí doopravdy, jelikož se jeho svaly napínaly víc, než jindy. Pustil mě a couvnul přede mnou o krok dál. Nechápavě jsem se snažila najít v jeho gestech alespoň náznak onoho problému.

„Řekl jsem o nás Charliemu."

Zmateně jsem několikrát rychle zamrkala. „Co jsi mu o nás řekl?"

Poslední, co mi scházelo, byla ztráta dalšího kamaráda. Úzkostlivě se snažil, abychom se s Waynem ani nepoznali, natož navázali nějaký bližší kontakt. Navíc po jednom mém opileckém zkratu a střízlivém odpoledni přece o nic vážného ani nemohlo jít. Ne natolik, aby na mě zanevřel další člověk.

Waynova ramena se nepřirozeně nahrbila. „Přistihl mě, jak odcházím za tebou."

„A tos mu nemohl říct nějakou lež?!" Rozhodila jsem nervózně rukama.

„Nelžu, to za prvé," zamračil se na mě, což mě trochu vyděsilo. „Vyhrožoval, že mě bude špehovat. Tak jsem mu to raději řekl, abych ho ušetřil šoku."

Svěsila jsem hlavu do dlaní. Charlie o ničem neměl vědět, dokud by to nezačalo být nějak vážné. A to s jeho sukničkářským bratrem asi jen těžko hrozilo.

Koutkem oka jsem se na něj podívala. Stál proti mně, provinile a posmutněle zároveň.

„Co teď budeme dělat?" zaúpěla jsem. „Charlie je můj jediný kamarád. Vsadím se, že se mnou ráno nepromluví."

Wayne odhodlaně popadl mou dlaň a políbil její hřbet. „Rito, nechci si s bráchou pokazit vztah. Přece jen to byl někdo, kdo při mně stál i v těch špatných časech," odmlčel se. „Ale ty jsi někdo, koho jsem dlouho hledal. Cítím, že bych hořce litoval, kdybych tě teď nechal jít."

Nevěřícně jsem přihlížela, jak se mi Wayne zpovídá. Snad poprvé za celou dobu jsem to nebyla já, kdo mu plakal na ramínko. Tentokrát se on rozhodl dát průchod svým emocem a já nestačila popadnout dech. Sledoval mě bedlivě šedozelenýma očima a bylo znát, jak si přál, abych mu odpověděla něco povzbudivého v jeho prospěch. Tiše jsem se schoulila v jeho náruči, ve které mě pevně uzamknul svými pevnými pažemi.

„Mám tě rád, Rito." Pošeptal a vtiskl mi polibek do vlasů.

Uvězněná v jeho blízkosti jsem nasála vůni jeho skořicového parfému. Sám o sobě byl neodolatelný. A když k tomu připojil tolik krásných slov, skoro jsem se rozplakala.

„Ráno moudřejší večera," řekla jsem a upřela své unavené oči k těm jeho. „Pojďme si lehnout."

Ačkoliv mě Wayne nepustil od chvíle, kdy jsme ulehli do postele, necítila jsem se tolik bezpečně, jako vždycky. Nemohla jsem přestat přemýšlet nad tím, co mě zítra z Charlieho strany čekalo. Byla jsem si jistá hněvem a modlila jsem se, aby to u jednoho kázání skončilo. Neměla jsem a ani jsem si nechtěla vůbec představit, jaké by to bylo, kdyby se ke mně otočil zády. A při pomyšlení na to, že by nás s Waynem donutil jít od sebe, mi doslova pukalo srdce.
Neubránila jsem se horké slze, která se skutálela po mém líčku dolů a vsákla se do prostěradla.

Wayne se vedle mě zavrtěl. Palcem instinktivně zachytil další slzu a jedním pohybem ji setřel pryč. Jeho objetí zesílilo.

„Neplač. Ještě není všem dnům konec."

Poslušně jsem zakývala hlavou a na sílu zavřela oči. Nezůstalo mi nic jiného, než jen čekat.