Busan high school

27

Letěl jsem s rodinou do Evropy.
Měli jsme zařízenou cestu tak že...
Přistaneme v Německu, pojedeme přez Česko, Slovensko, Maďarsko, Chorvatsko, od tamtud pře plujeme na lodi do Itálie, z Itálie do Francie a z Francie do Španělska... Takže  projedeme asi tak půlku Evropy.

Ze Španělska máme letět zpátky do Koreji...
Yonkuk se na to strašně moc těší.

Máme to vymyšlené tak... Že přiletíme do Berlína, tam přespíme. Hned druhý den jedeme do Prahy, v Praze budeme tři dny. Z Prahy pojedeme do Bratislavy, tam strávíme dva dny. Maďarskem jen projedeme a nebudeme nikde zastavovat na přespání. Potom budeme dva dny v Chorvatsku, tam budeme spát v nějakém hotelu u moře.
Potom poplujeme půl dne po výletní lodi do Itálie. V Itálii budeme dva dny v Benátkách. Potom pojedeme do Francie.
Tam máme být také dva dny...
Máma chce navštívit Francouzské vinice. A potom do Španělska. Tam také dva dny u moře...

Táta říkal že takový výlet je jednou za život... Tak že si ho máme užít.

Vlezli jsme do letadla.
Seděl jsem hned vedle Yonkuka.
Bylo zajímavé že jsme se celou cestu nehádali jako obvykle.

Naši měli to štěstí a sehnali let... Kdy sebou můžou přepravovat dopravní prostředek... Takže přepravovali auto.

Přiletěli jsme do Berlína.
Šli jsme po památkách a různých takových kravinách.
Ta nejznámější byla... Berlínská zeď... Nějak tak.
Šli jsme do hotelu... Já a Yonkuk jsme byly v jednom pokoji.
Naši měli svůj.

Druhý den jsme jeli do Prahy...
Když jsme tam přijeli a vystoupili... Hodně lidí se na nás dívalo jako na špínu. Bylo tu hodně Asiatů. Hlavně Vietnamci a Číňané. Po cestě jsme nepotkali žádné Korejce.
Ale také se po mně dívalo hodně holek... Ať už ty Vietnamky, Číňanky nebo Češky.
Prostě se po mně dívalo hodně holek.

Další dny proběhli stejně.
Takhle taky proběhly celé dva týdny.

Nejvíce se mi líbilo v Itálii.
Byla tam nádherná krajina po cestě a Benátky byly úžasné.
Potom se mi líbilo i Česko a Slovensko.... Koukalo tam po mně hodně holek. A i ta krajina.

Celý výlet jsem si užil a byl strašně super.

Začátek srpna a já už se musím chystat do školy.
Přestal jsem chodit do nemocnice za Jiminem.... Stále věřím že se probudí... Ale naděje pomale upadá.

Zbytek prázdnin jsem si jakš takš užil... Chodil jsem s klukama ven a tak dále...

Začátek školního roku...

Už jsem konečně ve třeťáku... Společně s YanAnem a TOPem.
Tae a Hobi jsou ve čtvrťáku...
GD, jeho parta a největší šikanátoři už odešli... Naštěstí...
Teď už by Jimin mohl být ve čtvrťáku... Ah~.... Jiminie... Tolik mi chybíš...

Jimin

Seděl jsem na nemocničním lůžku... Stále nikdo nepřicházel.

Najednou jsem slyšel cvaknutí kliky a něčí hlasy...
Byl to nějaký starší muž v bílém hábitu... Nejspíš doktor... Vedle něho šla sestřička... Ta sestřička co před chvílí utekla...

,, Dobrý den pane Parku... "
,, Dobrý den.... Co se stalo? "
,, Měl jste autonehodu... S naší sanitkou... Někdo to do vás napálil... Upadl jste do kómatu... "
,, Aha... Jak dlouho jsem spal? "
Myslím že jsem spal asi hodně dlouho když venku bylo počasí typické pro zimu...

,, Bude to půl roku "
Co?!  Půl roku?
,, Co je dnes za den? "
,, patnáctého prosince"

Na to už jsem neodpověděl.

,, Kdy nejdříve mě pustíte? "
,, Za dobrých podmínek... Dvacátého "
,, Nechám vás se vzpamatovat... "
Řekl a bez dalších slov odešel.

Ještě chvíli jsem koukal jak vyvoraná myš...

~Time skip~

Konečně mě propustili z té prokleté nemocnice...
Byl jsem tak rád že můžu cítit zase čerstvý vzduch...

Vyrazil jsem domů...
Jen co jsem přišel k vědomí... Vzpomněl jsem si na Jungkooka... Za celou dobu co jsem se probudil... Tak mě nepřišel navštívit... Asi mu to neřekli.
Nebo mě Jungkook už nemiluje a našel si někoho jiného.

Po této myšlence mi steklo pár slz po tváři.

Tu myšlenku jsem hned zapudil někam na konec světa...

Dnes se pořádně vyspím a zítra Kookiho navštívím.

Šel jsem do sprchy... Potom jsem ulehl do postele a tvrdě usl.

____________________________________

Jak se vám líbí kapitola...?
Já vím... Je to SHIT XD

Příští kapitola bude (doufám že bude) lepší...