Busan high school

11

Jakmile jsem opustil pokoj, slyšel jsem ještě, jak si tam o mně potichu šeptají.
Jimina jsem odvedl do mého pokoje, aby se mohl převléct. Oba jsme byli unavení a chtěli co nejdříve spát.

Celou dobu jsem přemýšlel, kde Jimin bude spát.
Nakonec jsem usoudil, že mám velkou postel, tak nebude vadit že bude spát se mnou. Vedle mě... Ne, žádný prasárny.

Vešel jsem do pokoje. Jimin ležel na kraji postele a už spal. Byl k nakousnutí.
Šel jsem se převléct a také si lehnout.
Byl jsem už v polospánku, ale Jimin sebou zničehonic začal cukat. Mluvil ze spaní.
,, Ne, nedělej to. Nech mě být. Prosím, už přestaň! "
Začal plakat
To dokáže i ve spaní?!
Zvedl se a probudil. Pořád plakal.
,,To bude dobrý~"
Začal jsem ho utěšovat a obejmul ho.
Ani jsem se ho nechtěl ptát o čem se mu zdálo.
Půl hodiny jsem tu s ním seděl v objetí. Nevadilo mi to, rád se objímám. Někdy. Záleží s kým.
Konečně se začal uklidňovat a zhluboka dýchat. Byl trochu zarudlý a jeho svaly se začaly pomalu uvolňovat a tělo klesat, až na mně nakonec usnul.
Pořád jsem ho objímal.
Nakonec jsem také usnul. Pořád jsem ho objímal, aby se mu nic nestalo, a aby byl v pořádku. Aby byl v klidu. Aby se mu už nic nezdálo.

Ráno, když jsem se probudil. Doma byl úplný klid. Bratr mě nechal vyspat. A Jimin. Ten na mně ležel. Jednu ruku měl za ním krkem, druhou měl na mé hrudi a hlavou ležel na mém rameni. Bylo mi to příjemné, ale zároveň taky ne.
Chtělo se mi ještě spát, ale musel jsem vylézt z postele.
Byl tak roztomilý když spal.
Vylezl jsem z postele, že se převleču a půjdu nasnídat, že Jimina nechám se ještě vyspat.
Přeci jen, od středy se pořádně nevyspal.
Převlékl jsem se, ale Jimin už byl vzhůru, asi jsem ho probudil jak jsem vylézal a on na mě ležel.
,, Dobré ráno, jak ses vyspal? "
Optal jsem se ho
Trochu se pousmál a řekl
,, Nejlépe za tento týden "
Znovu si lehl, ale už nespal. Jenom se rozvalil po celé posteli a odpočíval.

Vylezl jsem z pokoje a šel zkontrolovat bratra. K mému údivu ještě spal. Což se tak moc nestává. Protože vždy vstává dříve než já.

Sešel jsem po schodech dolů do kuchyně si nachystat snídani. Rodiče nebyli doma takže jsem musel mít dnes na starosti bratra. K mé smůle jsem musel hlídat i jeho kamarády.

Začal jsem chystat tousty. Pro mě i pro ostatní. Kdyby je chystal bratr, tak by jsme mohli vyhořet.

Už jsem měl pro všechny nachystanou snídani. Čekal jsem že Jimin už půjde dolů, ale nic.
Šel jsem pro něj, pro bratra a jeho kamarády. Aby šli na snídani než vychladne, ale nejdřív pro Jimina.

Vešel jsem do svého pokoje a Jimin stále ležel na posteli. Pořád rozvalený a ve stejné pozici v jaké byl když jsem opouštěl pokoj.
Začal jsem ho tahat z postele. Nesnáším když jsem jediný vzhůru.

Konečně jsem ho vytáhl.
,, Jdi se obléct"
Rozkázal jsem mu přívětivým hlasem.
Potom jsem šel probudit bratra.
To bylo lehčí. Prostě jsem nastavil budík a ten mu zazvonil přímo u hlavy.
Sešel jsem zpět do kuchyně.

První za mnou přišel Jimin, pak bratr a nakonec i ti dva jeho "kamarádi". Společně jsme posnídali.
Potom ti tři šli ven a já zůstal s Jiminem sám doma.

Jimin si ke mně přisedl a začal se mnou mluvit o včerejšku.
Co se večer stalo když šel spát.
Já to s ním rozebírat nechtěl.
Aby se tu nerozbrečel. Znovu. Nechci aby plakal, už nikdy.