Busan high school

21

11: 15

Došel jsem do nemocnice.
Hned jsem se zeptal jedné sestřičky
,,Kde je Park Jimin prosím? "
Trochu se zarazila.
,, Počkejte minutku." Rychlým krokem došla k informačnímu pultu, kde seděly tři ženy. K jedné se naklonila a něco jí řekla. Rozhlédl jsem se po obrovské hale. Bylo tu několik lidí... Někteří pacienti, ale i normální lidi...
Ta sestřička, kterou jsem oslovil, se teď už pomalejší chůzí přibližovala ke mně, ale tentokrát s nějakým doktorem po svém boku.
,, Pojďte se mnou prosím."
Řekl trochu zasmušilým hlasem, jakmile ke mně došel. Otočil se na patě a zamířil k výtahu.
Vyjeli jsme asi přibližně do 4. patra obří budovy, do patra kde se nacházely pokoje pacientů.
Vylezli jsme z výtahu a šli po dlouhé chodbě do pokoje jehož bílé dveře zdobilo stříbrné číslo 15.
Vešli jsme dovnitř.
Byl to dvou lůžkový pokoj.
Na jednom lůžku byl asi tak dvacetiletý muž a na druhém...
,, Jiminie! "
Vykřikl jsem a rozběhl se k němu. Byl samý šrám. Poškrábaný. Popálený.
Jak? Co se mu stalo? Proč je v takovémhle stavu?!
,, Co se mu stalo? "
,, Když jeli od jezera... Nějaký šílenec se čelně srazil s naší sanitkou... Měl neuvěřitelné štěstí. Je jediný co autonehodu přežil."
Z očí se mi začaly drát horké slzy, které jsem si rychle utřel dlaní.
,, Upadl do kóma. Má zlomenou nohu a tři žebra... Z kóma se už nikdy nemusí probrat."
Padl jsem na kolena a už jsem se úplně rozplakal.
,, Proč Jiminie? Proč se to muselo stát tobě? "
,, Prosím probuď se... Prosím.."
Poslední slovo jsem řekl už skoro neslyšně.
Sužovaly mě pocit úzkosti. Doktor po pár minutách odešel, ale já tu zůstal. Hlavu, kterou jsem měl zbořeno u v bílé dece, jež překrývala Minovo tělo až po hruď, jsem s těžkostí zvedl a konečně se na něj pořádně podíval.
Byl napojen k zvláštním přístrojům. Srdce se mi v tu chvíli sevřelo. Pohltil mě pocit neutuchajícího smutku. Znovu jsem hlavu zabořil do té měkké deky a chytil Jiminieho za jeho malou dlaň.
Přál bych si, abych ten den... Byl v té sanitce namísto tebe.
Očí víčka mi začaly pomalu hlesat dolů, až jsem nakonec usnul.

Probudil mě něčí hlas. Cizí hlas. Cukl jsem sebou, rychle zvedl svoji hlavu a rozhlédl jsem se kolem sebe. Byl tu nějaký člověk. Kdo to je a co tu sakra dělá?!
,, Co to tu děláte"
Zeptal se mě překvapeně.
Teď se ani nedivím že se na mě díval tak udiveně.
Válel jsem se totiž po zemi.
,, Eh... Totiž... Já... No... Už jdu."
,, Ne, to nemusíte. Jen se divím že se tu válíte po zemi."
,, A co tu děláte vy?"
Musel jsem se zeptat.
,, Šel jsem navštívit svého staršího bratra. "
Odpověděl mi normálním a i přesto trochu zasmušilým hlasem a hlavou kývl k druhému lůžku co se nacházelo v místnosti.
,, Ah... No, já už stejně asi půjdu. "
Řekl jsem, zvedl se a bez dalších slov odešel.

Podíval jsem se na mobil kolik je hodin.
15: 00
,,To jsem tam byl tak dlouho?"
Zeptal jsem se udiveně sám sebe, zamířil jsem k východu.
Už chci být doma. Ale zároveň chci být stále s Minem.
Zastavil jsem se.
,,Co vlastně chci? "
Znovu jsem si špitl pro sebe.
Musím se vrátit domů... Ale...
Vyšel jsem z nemocnice a šouravým krokem jsem šel domů.

Nic se mi nechtělo. Padl jsem do postele a znovu usnul.
Probudil jsem se v sedm hodin večer.
Sešel jsem do kuchyně se napít.
Potom jsem se jenom otočil a šel si zase lehnout.
Co se to se mnou sakra děje?

Celý víkend jsem strávil v pokoji.
Jediný případ kdy jsem vylezl byl, že jsem se šel napít nebo.. No.. Hygiena.

V pondělí jsem přišel do školy.
Kluci jako každý den stáli před školou pod vysokým javorem na jejím pozemku.

Nechtěl jsem se s nimi bavit. Zamířil jsem tedy hned ke dveřím do školy.

Celý den jsem nevnímal a myslel na Jimina.

Každý den jsem chodil do té nemocnice za Jiminem.

Blíží se konec školy. Začátek prázdnin.
U Taeho má být nějaká párty na oslavu konce školního roku.

Jsem tam samozřejmě taky pozvaný, asi jako půlka celé školy.

Ale asi stejně nikam nepůjdu.

19: 46

YanAn

YanAn:
Půjdeš v pátek k Taemu na tu párty?

Me:
Asi ne, šel bych tam, jen kdyby tu byl Jimin 😥

YanAn:
Jimin by chtěl aby jsi tam šel

Me:
Stejnak tam asi nepůjdu

YanAn:
Půjdeš tam, kvůli mě

Me:
Já nwm

YanAn:
Prosíím

Me:
Jen kvůli tobě

YanAn:
Jo, půjdeš i kdybych tě tam měl dotáhnout

Me:
Tak jo, půjdu. Ale jen kvůli tomu, že tak pěkně prosíš

YanAn:
HaHaHa, prej... "Pěkně prosíš" :'D dobrej vtip. Takže... Víš v kolik to začíná, tak tam buď načas

Radši jsem si ztlumil mobil kdyby ještě někdo otravoval.

Taeho párty je už pozítří.
Stejně tak i konec školního roku.

____________________________________

Myslela jsem si že to dneska nestihnu vydat, ale povedlo se 😅

Nebojte, Jiminie se vrátí.