Creepypasta at school | ✓

Poděkování

Takže lidičky, lampičky, osoby,

chtěla bych vám hrozně moc poděkovat za to, že jste to dočetli do konce, dali vote, okomentovali, nebo mě začali sledovat.

Pamatuju si ten den jaki by to bylo včera. Seděla jsem s čajem u babičky s notebookem u stolu. Napsala jsem první kapitolu tohoto příběhu a v hlavě jsem se dohadovala, zda to mám, nebo nemám vydat. Nakonec jsem to vydala a řekla bych, že to byla jedna z nejlepších věcí, které jsem udělala, protože jsem objevila svůj (příšerně postižený) talent na psaní.

Neřekla bych, že jsem nějakej profík, ale celkem mi to jde. Nechtěla jsem psát ani moc dlouhé kapitoly, protože jsem byla zvyklá, že mě pak většinou přestaly bavit.

Můj příběh začíná v takové druhé třetí třídě, kdy mi můj kamarád pustil video o postavě Slenderman. Nikdy v životě jsem nic takového neviděla a proto bych řekla, že reakce běžení za mamkou byla celkem normální.

Ve čtvrté a páté třídě jsme byli naprosto zavislí na hrách jako Five Nights at Freddy's a Paranormal a Eyes. Tyto retardované hry doplnila ještě na přelomu nižšího a vyššího stupně i hra Granny. Závislost na těchto hrách měla rozhodně svůj dopad.

V létě 2017 (kdy jsem si i stahla wattpad) mi kamarádka pustila video o Clockwork a Jeffovi a já je začala naprosto zbožňovat. Už nevím, ja jsem přišla na ostatní creepypasty, ale rozhodně jsem se na nich stala závislá. Ne jako fangirl, ale jako normální zvědavý člověk.

A pak tu byla nová škola a kamarádi, které jsem rozhodně seznámila s creepypastami.

A nakonec tu je 6. ledna, kdy jsem se rozhodla napsat příběh na wattpad.

Během léta 2017 se mi podařilo během týdnu pod stanem (kdy mi bratr chytře kopnul do kostrče a měla jsem ji naraženou) jsme měli jezdit na kole, jenže se nikam kvůli mě nejezdilo. Ve svém volném čase jsem sepsala svou první creepypastu, kterou ještě mám schovanou a nedává moc smysl a proto jsem se rozhodla ji úplně celou předělat a někdy v budoucnu publikovat.

Mám v plánu také napsat pokračování tohoto příběhu s bonusy a alternativními konci (nic tam ještě není vymyšlený).

Ještě jednou vám všem chci poděkovat a mé díky patří také pomocníkům:

alicemountain , simi339 a Anna_Lupin_

Moc děkuju a uvidíme se někdy u jinýho příběhu!