Creepypasta at school | ✓

22. kapitola

Poslední alespoň půl hodinu jsem věnovala přípravě stolu na sváteční večeři. Pořád mi něco přišlo v nepořádku. Stejně jsem ale věděla, že ten stůl zůstane takhle pěkný maximálně první tři minuty po usednutí všech členů k jídlu.

,,Jídlooo!" zavolala jsem do chodby. Nějakou dobu se nic neozývalo a já to vzdala a šla se podívat do obývacího pokoje, kde všichni měli být.

Můj pohled ale neskončil na chrápající sebranku teenagerů, ale na krásně ozdobený stromeček. Nějakou chvilku jsem ho obdivovala.

Byla to vysoká borovice, pěkně zelená a mohutná. Na vršku všechny kontrolovala zlatá hvězda. Na stromečku byly rozvěšeny zlaté, červené a stříbrné vánoční koule, přes které svítila teple bílá světýlka.

,,Vstávt! Večeře je na stole!" oznámila jsem rázně a osoby se začaly probouzet.

U stolu se všichni kupodivu chovali jako lidé. Dokonce ani Jeff neječel přes stůl na Jane. Nejdříve se na barevný bramborový salát a záhadné maso obalené v něčem křupavém koukali trichu s nechutí, ale jakmile to ochutnali, přidávali si několikrát.

,,To je normálně jako dobrý!" prohlásil Jeff s plnou pusou.

Už jsem chtěla říct děkuju, ale Jane mě předběhla, protože mi s Clockwork pomáhala. Jeff se na ni podíval s pohledem Ty umíš vařit? a omluvil se a odešel to vstřebat.

Když všichni dojedli, sklidila jsem ze stolu a nenápadně pak zmizela dodat pod stromek dárky.

Ve dveřích od kuchyně jsem se potkala s BENem. Pobaveně jsem se na něj ušklíbla. On mi úsměv oplatil. Nejspíš ho napadlo to samé jako mě.

Rozeběhla jsem se rychlostí světla do obývacího pokoje ke stromečku. Při to jsem vyřvávala na celý dům jediné slovo dárky. V patách mi běžel BEN a za ním se hnala malá Sally. Prostě jako malé děti.

Přihnala jsem se ke stromečku a začala volat jména osob, pro které byly dárky. Během pár vteřin se na zemi objevily kusy balícího papíru s motivem Vánoc.

Dárky jsou dárky a myslím, že mluvím za všechny, když řeknu, že dostávání dárků je naprosto geniální věc. Proto se ani nešlo divit, že každý byl z každého dárku nadšený a hned si s ním začal užívat.

Jeff začal vrhat do zdi sadu vrhacích nožů, jane pobíhala po domě s klaunskou maskou, Sally se hrála s Charliem a novým medvídkem jménem Gregory, BEN se rozplýval nad opravdickým mňoukacím koťátkem, Toby se usmíval a líbal poukázku do místní vaflárny, EJ si zalezl do rohu s darovaným kyblíkem ledvin, Clockwork se na mě šklebila kvůli hodinkám a Liu se zabalil do nové šály.

Všichni spokojení jsme se rozhodli začít slavit. Domem se ozývala hudba, dům se otřásal v základech a pak jsme se rozhodli oslavit menším uklidňujícím masakrem. Neboli vražděním.

Člověk by se divil, kolik lidí je na Štědrý večer venku. Nejvíce jsme jich pobili na náměstí a mohu s docela velkou jistotou prohlásil, že se populace tohoto malého městečka lehce zmenšila.

Celý velký dlouhý a slavnostní den jsem završila s BENem ve hrách v počítači. Dnes se zdá, že neusnu...

Prosím pěkně potlesk! Já napsala kapitolu! Mám v plánu napsat kaptolu i večer a zbývá nám toho poměrně málo, ale i tak se máte na co těšit (snad). Přeji všem hezké prázdniny a můžete mi napsat, co jste měli na vysvědčení (pokud samzřejmě ještě chodíte do školy). No, já se s vámi lampičky rozloučím a mějte se pěkně!