Následujícího dne i když byl konec října, sluníčko příjemně hřálo a pofukoval mírný větřík. A tohle hezké počasí jsem s nechtutí sledovala z okna. Jako proč já tady mám tvrdnout ve dvě hodiny na pitomý češtině?! A naší učitelce ještě ke všemu asi hráblo, protože probírala věci z primy. Stavba věty, tedy přívlastek shodný a neshodný, předmět, podmět a přísudek by zvládalo pomalu i mimino, tak proč nám to sakra vysvětluje jako nějakým tupohlavcům?
Mé prosby o konec hodiny byly vyslyšeny a já se snad s tou největší vděčností a radostí vyřítila na chodbu a hned ke schodům do jídelny. Dneska byl velmi dobrý den, takže dobré jídlo jsem si zasloužila. Je celkem podivující, že v naší jídelně se dá sníst v podstatě cokoliv. To na mojí základce to bylo absolutně příšerné. Doma jsme tomu přezdívali ''jedová chýše'' a jsem za tuhle jídelnu opravdu vděčná.
Vedle mě dosedla Jane s tácem s talířem, který byl plný brambor a řízku. Tvářila se na to trochu znechuceně, ale když viděla, že to jím a neomdlévám, tak pokrčila rameny a zabořila vidličku do řízku. Mezitím se přišourali i Jeff a TOby.
,,Tak co, těšíš se?'' ozval se kluk s obličejem tak bílým, že by se s ním dalo vybarvit zašlou barvu v jídelně.
,,Ano a moc,'' řekla jsem. Ano, hrozně jsem chtěla vidět, jak bydlí. Protože představa, že Jane a Jeff žijí v jednom domě je velice humorná.
,,S-sak-kra n-neko-kopej-j m-mě J-Jane,'' vydoloval ze sebe Toby a já se na ně podívala tázacím pohledem.
,,Vždyť já nic nedělám, to si vyřiď s tamtím!'' vykřikla obviněná.
,,Já nic nedělám,'' ohradil se Jeff.
Ty dva se opravdu nedokážou nehádat. Proto jsem radši popadla tác a odešla ho odevzdat, protože jsem opravdu nechtěla být součásti dalšího rozbití talíře. Jen jsem na ně křikla, že ve čtyři a odkráčela pryč domů.
Zaklaply za mnou dveře našeho bytu. Jen, co jsem si sundala bundu a boty, vyřítila se na mě moje matka.
,,Propána Estero! Co jsi udělala chudáčkovi Barborce? Co si jako myslíš, že seš? Nafoukaná fiflena? Nebo takhle častuješ lidi normálně? Opravdu jsem se v tobě zklamala... A jako trest nepůjdeš ven s zěma divnejma lidma. Tak! To jsem to vymyslela co?''
Nejen, že mleta pátý přes devátý, ale ještě se u toho nadřazeně culila. Já na ní zůstala akorát zírat, protože takhle jsem ji v životě neviděla. Nejen, že mi vynadala, což bylo velmi neobvyklé, ale dokonce mi dala zaracha! Co se to sakra děje?Já jsem bez protestů a poraženě odešla do pokoje a naštvaně hodila s taškou na psotel.
Hodiny pomalu tikaly a já zůstávala frustrovaně ležet na posteli hned vedle mojí černé školní tašky. Podívala jsem se na hodiny. Půl čtvrtý. Ne, já tu nebudu tvrdnout. S novou energií jsem vyskočila a začala skládat věci do baťohu, který jsem předtím obrátila a zbavila se všech nepotřebných věcí. Sbalila jsem si s sebou mobil, nabíječku, penál a sešit a pro sychr i provaz, Jeden nikdy neví.
Má cesta ven byla vcelku jednoduchá, protože inteligent mamka nechala okno bez pojištění. Aprotože bydlíme v přízemí , je to opravdu opravdu jednoduché se dostat ven.
Sešli jsme se v parku. Lidí tam moc nebylo, maximálně jenom rodiče a prarodiče s malými dětmi na hřišti. Rozešli jsme se směr les.
,,Proč jdeme do lesa?'' zeptala jsem se. Tobymu zaškubala ruka a hned potom hlava. Znám o celkem dlouho na to, abych věděla, že je nervózní. Nic jsem zdát ale nedala.
,,Protože jdeme do lesa,'' řekl Jeff a své odpovědi se hned rozesmál. Jane se nejdřív ušklíbla a pak znechuceně skřivila tvář.
,,Sorrry, on je fakticky magor. My tady bydlíme,'' řekla.
Super, takže já jdu s egoistyckým albínem, škubajícím podivínem a upíří týpkou do lesa. Super. Po chvíli stráveném v tichu jsme se dostali na menší mýtinku. Všude leželo spadané listí a les postupně od konce mýtiny houstnul. Byla tu tma, protože vysoké stromy většinu nebe zakrývaly. Uprostřed mýtiny stál dům. Vysoký a poměrně široký. Byl zahalen do černé a do oken nebylo vidět. Začala tu na mě působit jakási zvláštní a docela negativní energie. Už mi o nepřišel super nápad. Jsem tu docela sama v lese, s podivínama a velmi divným domem k tomu.
Pokračování příště. Ano jsem zlá, utnout to v tom nejlepším. Těšte se na další kapitolu a doufám, že se vám ten příběh líbí. Mějte se :-)
आप पढ़ रहे हैं
Creepypasta at school | ✓
हॉररCo se asi stane, když přijdou do školy creepypasty? Co se stane s Ester, když se s nimi začne kamarádit? Zůstane starou dobrou Ester, nebo přijmout nové já? Řekněme, že to má být něco na způsob horroru a komedie, proto to neberte moc seriózně, větši...
