Capsize // h.s. (CZECH TRANSLATION)

TWENTY

Zatímco královna Elizabeth byla hrdá protestantka, v Anglii zůstávalo spoustu katolíků včetně Wrightovy rodiny, což znamenalo, že Celiin předmanželský sex byl nepochybně považovaný za hříšný, ale nikdo to nepotřeboval vědět.

Harry, taky oddaný katolík, se s Celií sešel v malém kostele s výhledem na moře. Kněz byl zaplacen předem a Isabel dodržela slib jít za svědka.

Dvě sestry stály vedle kněze u oltáře před lesklým křížem, který visel z vysokého stropu. Celia měla na sobě světle modré šaty, pastelová barva vyzdvihla její modré oči. Její červené kudrliny se jí pohupovaly na zádech, bílé květy měla do nich zapletené, aby jí daly vzhled čistoty a nevinnosti.

Dveře se otevřely, závan moře je štípal v očích a Harry se objevil. Ten stejný dřevěný křížek se mu pohupoval na krku, vykukoval skrze nízce řezanou košili, kterou měl na sobě. Usmál se při pohledu na Celii, její rysy ve slunečním svitu z barveného okna za ní zářily a toulaly se kolem. Isabel vykročila do strany, aby dovolila ceremoniálu začít.

Otec Martin souhlasil s rychlým a krátkým obřadem; krátké čtení z Bible, výměna slibů a prstýnků. Těch pár slov bylo zopakováno Celií a Harrym následováno nasazením stříbrného prstýnku na její levou ruku. Než si to vůbec uvědomili, políbili se, ztvrzující slib.

Celia se proti Harryho rtům usmála, odtahující se od pohodlí, které jí přivodili, aby knězi poděkovala. Jen přikývl a odebral se do vedlejší místnosti, nechávající Celii samotnou s její sestrou a novým manželem. Harry vzal její malou ruku do své, její srdce se přitom zachvělo a vedl je z kostela.

„Nechej mě se sestrou o samotě," řekla mu jemně do ucha.

Přikývl, líbající ji něžně na tvář, než odešel od dvou žen. Isabel tiše stála u vchodu do kostela, ruce měla založené nad pupkem.

„Děkuji, že jsi přišla," řekla Celia, přistupující blíže k sestře.

„Pro tebe cokoli," odpověděla Isabel. „Gratuluji, přeji ti vše nejlepší."

„Vážím si toho," odpověděla. „A měla bys vědět, že ti přeju to samé." Isabel přikývla. „Proto tě žádám, aby ses držela od Jamese dál."

„Lorda Berkeleyho?" zeptala se Isabel. „Takže vy dva jste se dost seznámili po jednom večeru, že jste hodili formality do vzduchu?"

Celia převrátila oči.

„Předpokládám, že ses postarala o tvůj malý problém tím, že sis vzala otce svého nenarozeného dítěte, tak doufám, že si necháš Lorda Berkeleyho pro zábavu."

„Dobrý Bože, Izzy, poslouchej se," řekla Celia.

„Ne, ty poslouchej!" zakřičela Isabel. „Vrátila ses na královský dvůr s krásným mužem, nějak jsi získala královninu důvěru a respekt z ničeho nic, těhotná bez pokoušení a s velkým žádáním o ruku od muže většího postavení. A ještě hraješ oběť."

„Ani jednou-."

„Oh, ani se neopovažuj tam zajít," vyprskla. „Říkám to bez lásky, sestro, ale tvoje hlava se ti nafukuje více než tělo. Ne všichni ti padnou k nohám, nejsi královna."

„Páni," vydechla Celia, zamrkávající slzy a kousající se do rtu. „To je podruhé, co mi to dneska někdo řekl."

„Možná proto, že překračuješ hranice a později, houpající boky a nepoužívající formality jako pořádná mladá žena."

„Nemám v plánu to dělat," řekla Celia trpce. „Předpokládám, že jsem byla přistižená ve všem, o čem jsem přemýšlela."

Isabel si povzdechla.