Capsize // h.s. (CZECH TRANSLATION)

SEVENTEEN

Isabel byla tiše. Její nabubřelá osobnost, který byla podobná Beatricině, skoro úplně zmizela; bylo to, jako by kolem sebe měla ulitu. Seděla na okraji postele, načež si Celia sedla za ni, točící její blonďaté vlasy do složitého stylu a broukala si písničku, aby naplnila ticho, které se kolem nich pohybovalo. Nevyměňovaly si sesterské řeči a nevinná hihňání. Obě viděly nepředstavitelné a navždy by tím byly vyspělé, zmenšující jakoukoli zbytkovou čistotu, která mohla uvnitř nich zůstat.

„Izzy," řekla Celia, spouštějící ruce poté, co dokončila Isabelin účes. „Musím ti něco říct?"

„Co?"

Celia vstala a přešla před Isabel, nejistá, jak shodit bombu jejího těhotenství a jejího nadcházejícího nedobrovolného manžela piráta, kterého sotva znala. V myšlenkách prsty zabubnovala o svou paži.

„Jako od žen se od nás očekává, že splníme dvě věci," začala Celia, „vdáme se a porodíme děti."

Isabel na ni zúžila oči.

„Proč to říkáš?"

„Pouč se z mých chyb," řekla Celia.

Isabel naklonila hlavu na stranu.

„Chyb?" vstala a natáhla se pro Celiiny ruce, svírající je pevně. „Ty a já víme, že jsi byla otcovou oblíbenkyní. Nic jsi nemohla v jeho očích udělat špatně, byla jsi perfektní mladá dáma; talentovaná, chladně uvažující... ale hlavně krásná."

Slyšet tato slova od její sestry, byly jen zbývající kůží a krví její přímé rodiny, roztříštila její srdce. Moc dlouho Celia nasazovala masku zlaté dcery a ideální ženy pro manželství. Pravda byla, že Celia byla stejně tak vyděšená jako Beatrice z intimnosti v emocionálním smyslu, stejně jako byla zlomená jako Isabel z hrůz, které viděla na moři, a cítila se stejně sama jako Elizabeth.

„Jsem v očekávání," vybreptla. Bylo to jako by to z ní vytloukl vítr. Rozbuška byla zapálena a teď se jen čekalo, až jiskra dosáhne k prášku. Celia těžce polkla a čekala na sestřinu odpověď.

„S tím pirátem?" její hlas byl jemný a mluvila bez zadrhnutí; možná byla klidná a soustředěná Wrightova sestra. Celia přikývla.

„Jak se odvážil na tebe položit ruku a ukázat se před dvorem, chlubit se jako tvůj udatný zachránce!" a to bylo ono; bomba vybuchla.

Její hlas už nebyl sametový, ale jako vařící láva tryskající z dlouho nečinné sopky, přičemž ze sebe sypala hrubá slova.

„Nebyla jsem znásilněna," řekla Celia, její hlas byl tichý, kontrastující s Isabeliným.

„Ochotně jsi mu dala své panenství?"

Celia si pomyslela, že sestřiny oči vypadnou z důlků.

„Ano, Izzy!" zakřičela. „Je tak bláznivé, aby žena žadonila po intimnosti s mužem? Možná bys mě měla zavřít k matce a odsunout mě ze světa!" zatnula Celia čelist a zavřela oči, nadechující se pomalu, aby se uklidnila. Když je otevřela, Isabel se na ni dívala se zdviženým obočím a pootevřenými rty, vina ji zasáhla jako blesk.

„O-omlouvám se, nemyslela jsem to tak. Vím, že se o mě a mé blaho staráš." Isabel jen přikývla a spojila rty, tisknoucí je k sobě pevně. „Jsem jen... v tísni."

„Co budeš dělat?" zeptala se Isabel, našlapující opatrně, aby znovu její sestra nevybuchla.

„Chystala jsem se jej zbavit, dokud mě Harry nepřesvědčil o opaku," odpověděla. Isabel zmateně zúžila oči. „Vezmeme se." Než mohla vůbec přemýšlet nad odpovědí nebo protestem, Celia zapřemýšlela, aby přišla s další větou. „A byla bych ráda, kdybys byla můj svědek."

„Celie-."

„Ani se nepokoušej mi to rozmluvit. Jestli je to jediný kousek mého života, který mohu ovládat, je to tento."

Isabel vtáhla Celii do vřelého objetí.

„Nedělala bych nic radši, než abych ti mohla stát po boku v den tvé svatby."

Celia cítila, jak se jí do očí kradly slzy, přičemž ovinula paže kolem sestřina pasu a povzdechla si v ohybu jejího krku.

„Nevím, co bych bez tebe dělala." Svaly na její bradě se třásly, když dovolila vzlykům, aby se staly více než jen několika slzami. Byly propuštěny jako hráz, držela se Isabel jako o život, jako by každou chvíli měla uklouznout a brečela tak, jako nikdy předtím.

+

„Teď je řada na vás," řekla Elizabeth.

Walter pečlivě studoval jeho pěšáky, vytvářející v hlavě strategii, než pohnul figurkou. Ranní sluneční světlo zahřívalo Celiino tělo, když stála za královnou s Beatrice, Margaret a Cassandrou, udržující Elizabethinu společnost a příležitostně pomáhající v její šachové strategii. Zdálo se, že Walterovi to nevadilo, ačkoli bylo evidentní, že si to uvědomoval. Předstíral, že si hrál s lemem košile nebo vstal, aby si dolil sklenici vína a vrátil se s malým úsměvem a třepetajícími se řasami. Celia mohla říct, že Elizabeth prakticky tála pod jeho těžkým a pohledným pohledem.

Beatrice zůstala tiše, jak slíbila, nepromluvila k Elizabeth ani slovo a vyhýbala se jejímu pohledu. Ačkoli bojovala s tím, aby kolem Waltera zůstala klidná, když se jí vzpomínka na něj na Elizabeth ustavičně vypalovala do mysli a nepřetržitě ji strašila pokaždé, když se probudila. Chvěla se z vibrací mužského hlubokého hlasu a cukla při lehkých dotecích.

Celia měla pochopení, opravdu a z celého srdce, ale taky věděla, že Beatrice by se brzy vdala, jestli ne za Luka božího smilování, pak za neznámého cizince vysokého postavení a nízkého respektu k ženám, a pak by se musela přestat bát, kdyby měla nějaké naděje na šťastný život. Kdo ji mohl vinit? Vyrůstala s tvrdým otcem a něžnou matkou, kterou nikdy neviděla z očí do očí, musela vidět hádky, které přinášely daleko více než jen rozbitou vázu či zvýšený hlas. Bála se síly muže, Beatrice se utápěla v idejích romantiky a „šťastně až do smrti", ale její nově objevených strach ze sexu v ní musel něco probudit a způsobit, že se jí vrátila vzpomínky na strašné manželství jejích rodičů, draly se tak dlouho na povrch, dokud nevytvořily strach z mužů.

„Celie." Přetrhl Elizabethin hlas Celiiny nikdy nekončící myšlenky a přivedl ji zpátky do reality. Přesunula modré oči na královnu a všimla si, že její tmavé oči byly zúžené, vířící podezřívavostí.

„Jsi v pořádku?"

„Ano, vaše výsosti. Odpusťte, zdá se, že jsem se zasnila."

„Zábava malé dívky," řekla jednoduše, vidící skrze Celiinu lež, ale nedovolující okolním lidem, aby to věděli. „Možná by ses mohla projít do zahrady, aby ses probrala do reality."

„Nemohla bych vás opustit uprostřed partie, vaše velikosti."

„Ou, odpočiň si od této nudné hry. Vyhrává, sir Walter by to nepřiznal. Kromě toho, potřebuje tě zářivou a čilou na naše dnešní hodování. Připojí se k nám velmi speciální host." Celia zvedla obočí, cestující pohledem po tvářích dám a Waltera, který měl stejně zmatený výraz jako ona. „Lord James Berkley hledá ženu a myslela jsem si, že bys byla perfektní řešení."    

___________

Ťik ťak...

Edited