Capsize // h.s. (CZECH TRANSLATION)

ELEVEN

Celia a Beatrice vstaly za svítání, aby připravily Elizabeth. Jen svlékání a oblékání královny byl až puntičkářský proces. Nejdříve přišla róba, což byl proces sám o sobě, a pak paruka. Rozhodla se začít nosit paruky jen o rok dříve, což byl jiskřivý pohyb přes celou anglickou aristokracii. Paruky začaly být nejmodernější, ale Celia se rozhodla nezúčastnit se tohoto trendu; byla šťastná se svými vlasy, kterými byla obdařená.

Královně byl nanesen makeup. Vrstva bílého pudru jí byla nanesena na tvář spolu s jemným popraškem růže na rtech a tvářích. Příležitostně svým dámám dovolovala, aby jí dali dvě vrstvy, ale to nebylo časté. Elizabeth byla ješitná žena a nikdo ji nikdy nepřevyšoval v jejím vzhledu.

Elizabeth se posadila k toaletnímu stolu, načež si Celia pospíšila s náhrdelníkem diamantů. Podívala se do zrcadla, tři dámy stály za ctěnou Celií, mávla rukou do vzduchu.

„Nechte nás," řekla jednoduše.

Tři dámy, včetně Beatrice, udělaly pukrle před královnou a opustily pokoj, nechávající Celii o samotě s Elizabeth. Celia shlédla na své nohy, přičemž dvě ženy obklopilo ticho, dokud se k ní Elizabeth neotočila čelem.

„Máš v očích prázdnotu, Celie," řekla Elizabeth. „Je v pořádku truchlit." Natáhla paži, nabízející ruku Celií, která vynutila malý úsměv a vzala ji za ruku, klekající k nohám Elizabeth. „Zapomínáš, královna má taky city."

„Nemyslela jsem si, že nemáte, vaše výsosti."

„Ztratila jsem matku a spoustu blízkých lidí mému srdci, abych udržela korunu. Víš, co jsem se naučila z veškeré té straty?" Elizabeth zvedla chladným prstem Celiinu bradu, její vlhké oči se setkaly s Elizabethinými. „Truchli v soukromí; breč a křič, bez ohledu na všechno. Ale na veřejnosti se musíš usmívat a hrát divadlo. Nikdy nedovol, aby tě viděli slabou."

Celia cítila, že uvnitř ní něco prasklo. Gumové zábrany, které držely její emoce několik dní pohromadě, konečně praskly a slzy byly k nezastavení. Jedna horká kapka za druhou se kutálely z jejích očí v potůčcích. Schovala si obličej do rukou, byla úplně zahanbená takovým chováním před královnou, ale ne dost, aby přestala. Ucítila ruku na rameni, uklidňující a malou a zvedla hlavu.

Elizabethiny oči byly něžné, zářivé na denním světle, které naplňovalo místnost.

„Chudáčku. Ztratit otce i sestru najednou..."

Celia si otřela tvář.

„Měla bych tě poslat k matce. Je se svou nemocnou sestrou v Burgundsku, správně?" Elizabeth se postavila ze židle a rychlým pohybem se přemístila ke stolu, na kterém byl pergamen a inkoust, sedající si, aby začala psát dopis, který by měl přivést Lady Wrightovou.

„Ale ne!" padla jí Celia k nohám. Její ostrý tón způsobil, že Elizabeth ztuhla, její krk se nahnul, aby na Celii viděla.

„Odpusťte mi, vaše výsosti. Moje matka není v pozici, aby mohla opustit mou tetu."

„Jistě až dostane zprávu o zmizení svého manžela a nejmladší dcery, bude chtít být s tebou."

„Prosím, musí zůstat s mou tetou," prosila Celia. Elizabeth po ní pošilhávala s podezíravým nádechem v jejích tmavých očích. Celia si povzdechla, ramena jí poraženecky poklesla.

„Má matka není v Burgundsku a nemá nemocnou tetu. Od mých osmých narozenin je v blázinci."

„Dobrý bože," zamumlala Elizabeth, její oči se rozšířily.