Capsize // h.s. (CZECH TRANSLATION)

EIGHTEEN

Celia měla pocit, jako by se jí v žaludku zapíchla kotva, táhnoucí ji k zemi. Vzalo si to všechnu její sílu, aby se jí nepodlomila kolena a stála rovně, načež strachy byly v její plné mysli odpoutány.

Lord Berkeley byl pověstný jako krásný muž s velkou sumou peněz, díky výhrám jeho předka v bitvě u Bosworthu a loajalitě Tudorovcům. Ačkoli nebylo tajné, že byl sukničkář a bezohledný ke svému mění, byl závislý na gamblingu. Celia měla nelibost ho poznat a část ji se modlila, aby do ní uhodil blesk, než by ho někdy musela poznat.

Stáhl se jí žaludek a zatnula čelist. Elizabeth si všimla náhlé změny její nálady.

„Rozzlobilo tě něco? Lord Berkeley je nad tvou situací, myslela bych si, že bys z téhle novinky měla radost."

Celia kompletně musela změnit svůj postoj, aby zachovala královnin dobrý půvab a aby její tajemství bylo pořád skryto.

„Samozřejmě, že mám, vaše výsosti. Jen jsem tou novinkou šokovaná. Ale domov Lorda Berkeleyho není od královského dvora daleko? Doufala jsem, že bych u vás mohla zůstat jako služebna."

Její rubínové rty se zformovaly to tenkého a těsného úsměvu.

„Můžeš tady zůstat tak dlouho, jak budeš chtít. Jsem si jistá, že Lord Berkeley by si užil čas na královském dvoře, je to dlouhá doba od jeho poslední návštěvy."

Celia se pokusila usmát.

„Byla bych velmi potěšena."

„Běž. Běž se projít nebo cokoli, co ti vyčistí hlavu od tvých snů."

+

Zvedl se vítr, načež Celiino tělo začalo sprintovat skrze zahrady paláce, utíkající kolem dvořanů a jejich pohledu, dokud nedoběhla k zavřené bráně a nebyla rozhodnutá se přes ni dostat. Samozřejmě jí stráže vyhověly beze slov a Celia utíkala pryč od paláce. Vzduch ji štípal do nosu a tváří, bodající její oči a vytvářející v nich bazénky slz. Celia to přisuzovala k výsledkům větru, ale byla to smíchanina toho a jejích emocí.

V tu chvíli, kdy její nohy šláply na písek, okamžitě padla na kolena, ruce zabořila do písčité země. Hlavu měla hluboce skloněnou, přičemž zalapala po dechu, slzy se jí valily po tvářích a stékaly do její otevřené pusy. Jak se její hruď těžce zvedala a rapidně klesala, zvuk oceánu se v jejích uších zesiloval. Pevně zavřela oči a olízla si rty, olizující si prohlubně, které se na nich začaly tvořit, a posadila se.

Osoba nemluvila a Celia neviděla její obličej, ale jakmile si klekla do písku vedle ní, její tichá přítomnost bylo pro Celii dost, aby uhádla, kdo to byl. Otevřela oči a naklonila hlavu, aby si ověřila, jestli to byl ten, kdo si myslela, že to byl. Hnědé kudrliny lehce vlály ve větru, přičemž jeho oči skenovaly pobřeží, jako by v dáli něco hledal. Ani jednou se na Celii nepodíval.

„Elizabeth prakticky slíbila mou ruku Lordu Berkeleymu," řekla jemně.

Harry si přejel jazykem po spodním rtu, než jej vtáhl mezi zuby. Pomalu přikývl, dívající se stále na oceán.

„Musím ho porazit."

Celiiny rty se oddělily, načež odfrknutí opustilo její ústa a mrkáním zahnala další slzu.

„Bude zuřit."

„O tom nepochybuji."

„Jsem ráda, že jsi tak optimistický, Harry," vypálila, její hlas byl propleten sarkasmem. „O čem teď mluvíme, je můj život, moje budoucnost, budoucnost tvého dítěte! Naše reputace!"