Capsize // h.s. (CZECH TRANSLATION)

EIGHT

Harry vyklouzl z Celiiny komnaty poté, co se zhroutili do přikrývek, jejich hrudě byly těžké a oči zasklené extází. Celia usnula, jak se loď jemně pohupovala na vlnách, blížící se k anglickému pobřeží každou minutou. O hodiny později byly vzbuzena veselím, křikem a zpěvem mužů. Vykoukla z blízkého okna, aby zjistila, že obloha se z jasné modré změnila na indigovou zaplněnou stříbrnými skvrnkami.

Celia se oblékla do šatů a šla na palubu. Lucerny byly pověšené, osvětlující palubu, aby odhalily zahalené tváře posádky. Sešla dolů po schodech, její ruka lehce spočívala na dřevěném zábradlí a dívala se na scénu před sebou. Muži zvedali jejich sklenice a cinkali s nimi, cákající černým pivem a rumem a házející si to do krku.

„Vypadáte skvěle," zašeptal nízký hlas u jejího ucha.

Celia se otočila doprava, přicházející tváří v tvář s Harrym. Na její tváři se rozprostřel úsměv.

„Právě jsem vstala."

„Omlouvám se za ten hluk," odpověděl.

„Ou, to nic." Potřásla hlavou. „Zasloužíte si oslavu."

„Jako vy."

Nabídl jí rámě a Celia jej přijala, propojující se s ním. Prošli davem opilých mužů, kteří posílali Celiiným směrem svůdné pohledy doplněné Harryho ochranným mračením, načež ji vedl pryč od nich.

„Preferujete černé pivo nebo víno?" zvedl Harry obočí, vyprazdňující dvou sklenici.

„Rum," řekla, opírající se o stůl a objímající se kolem pasu.

„Trochu odvážné, nemyslíte?"

„Je spousta věcí, které o mně nevíte, kapitáne," odvětila.

Harry vytáhl korek ze skleněné láhve zuby a nalil alkohol do sklenice. Pak přešel k Celii s plnou nádobou v rukách.

„Věřím, že teď si tykáme, když jsem tě viděl nahou." Jeho rty se zakřivily do úšklebku a Celiiny oči se rozšířily.

Chňapla sklenici z jeho ruky a nalila do sebe silný rum, ani nezaskuhrala, jak jí tekutina tekla do krku, vypalující cestičku.

„Jak jsem řekla, je spousta věcí, které o mně nevíš...," odmlčela se a jazykem si přejela po rtech. „Harry," dokončila.

Celia podala zpátky Harrymu nádobu a odešla, boky pohybovala, jak předstírala sexuální sebevědomí, které postrádala. Možná jí to pomáhalo nemyslet na rodinu nebo možná její city k Harrymu byly pravé. Tak nebo tak, užívala si tu hru, kterou hráli.

Zahlédla Luka, jak zahanbeně stál sám pod markýzou a přešla k němu, nový pohyb proti Harrymu jí vyskočil v hlavě. Asi by to nepřiznala, doufala, že když bude mluvit s Lukem, probudí to jiskřičky žárlivosti uvnitř Harryho.

Jeho obočí se stálo, když ji zahlédl.

„Celie." Usmál se. „Dáš si pivo nebo víno?"

„Dala bych si víno, děkuji," řekla. Zamručela si pro sebe, přičemž její oči prozkoumávaly dav zpocených mužů, dokud nenašla Harryho. Stál sám, dohlížející na posádku s pevnou tváří, Harryho oči zachytily Celiin pohled. Rychle otočila hlavu, sledující, jak se k ní Luke přibližoval.

„Víno, madam." Zazubil se.

Vzala si od něj plechový hrnek a usmála se poté, co upila.

„Nejsem moc madam."

„Jsi služebna veličenstva. Není pochyb, že bych se k tobě nechoval jako k madam."

„Byl jsi někdy na královském dvoře, Luku?"

Potřásl hlavou.

„Připojím se ke kapitánovi."

„Buď připraven na nejvíce stresující den ve tvém životě."

„Nelíbí se ti to?"

„Líbí," řekla, téměř nejistá svými slovy. „Ale je tak milé, že se nemusím obávat o slídící oči dvořanů. Je to dost báječné – palác a veličenstvo."

„Jak vypadá? Slyšel jsem řeči, že je, vlastně, kluk."

„Dobrý pane, nikdy jsem neslyšela tak vtipnou věc ve svém životě," zafuněla Celia. „Můžeš si být jistý, že je doopravdy žena. A z toho jak vypadá, budeš si muset počkat do zítřka. Můj popis ji nebude soudit." Pozvedla Celia hrnek ke rtům a dopila alkohol, podávající plechový hrnek zpátky Lukovi. „Je pozdě. Řekneš kapitánovi, že se vracím do mé komnaty?"

„Kapitánovi? Proč?"

„Aby nedělal hluk, až se později vrátí. Ráda bych si dobře odpočinula na návrat na dvůr," řekla. „Je to zločin?" zamračila se a zúžila oči.

Luke potřásl hlavou, jeho hnědé vlasy poskakovaly.

„Ne, samozřejmě, že ne. Já, jen... slyšel jsem nějaké řeči."

„Možná nejsi tak nepřipraven na královský dvůr koneckonců," řekla. „Lidé šeptají a rozšiřují drby jako požár. Musíš se naučit nastavit svou tvář, protože jen ty víš pravdu."

„A jaká je pravda?"

„Kapitán mi neukázal nic jiného než milost," odpověděla, její oči spěšně prolétly kolem Luka a našly Harryho. Tyčily se na něm, dokud neucítil její pohled a neposlal jí lehké přikývnutí. Odtrhla od něj oči a vrátila se jimi k Lukovi.

„A měla bych mu to oplatit. Dobrou noc, Luku." Usmála se.

+

Celia vyběhla z jejího pokoje oblečená v šatech, ve kterých dorazila na Zlatou vlnu; tmavě modrá látka byla ozdobená bílou krajkou kolem zápěstí a krku. Pokusila se zkrotit hromadu červených kudrlin tím, že je rozdělila do dvou částí a zamotala je dohromady, svazující je na konci proužkem látky.

Harry seděl u stolu oblečen v saténové košili s výstřihem, který odhaloval jeho svalnatou hruď. Ten samý dřevěný křížek na kousku kůže měl usazen mezi opálenými prsními svaly. Celiiny oči tam zabloudily, než si Harry uvědomil, že byla přítomna. Úsměv ho zasvrběl na rtech, než si rychle odkašlal, způsobující, že Celia odvrátila oči k jeho tváři.

„Dobré ráno," řekl.

„Dobré ráno."

Harry přeložil pergamen, na který psal, na půlku a naklonil hořící svíčku tak, abych mohl červený vosk kapat na přeložený papír. Pak schnoucí vosk orazítkoval vzorem jeho vlastním vyrytým do ztuhlé tekutiny. Jeho oči zalétly k Celii, které seděla na okraji stolu, načež její pusa byla plná ovoce a vína.

„Připravuješ se na první den zpátky na dvoře?" zeptal se Harry, přičemž vstal od stolu, aby se připojil k Celii. Vytáhl hrozny z révy a strčil si je do pusy.

„Připravuji se na to, že tě opustím," opravila ho, zvedající modré oči k jeho. Popravdě, sotva mohla uvěřit, že dovolila, aby jí tohle vyklouzlo z pusy, ale stalo se. Kousla se do tváře a čekala na Harryho odpověď. Opravdu se s ním tak sblížila za uplynulé tři dny?

„Kdo řekl, že někam jdu?" zamračil se, když mluvil.

Celia si povzdechla, úleva zaplavila její tělo a na rtech měla slabý úsměv.

„Jsi pirát. Tvým domovem je moře, mým anglický královský dvůr."

„Máš pravdu," řekl, zvedající sklenici vína ke rtům, dovolující tekutině obalit jeho vyschlý krk. „Jako vždycky."    

_____________

Díl snad po měsíci nebo tak nějak. Mrzí mě to, fakt jo, tenhle příběh mám fakt moc ráda a mrzí mě, že jsem se mu nedokázala věnovat tak, jak jsem chtěla, ale věřím, že teď už to bude lepší.:)) 

Děkuji za to, že jste pořád tak skvělí! 

Má někdo nějaké myšlenky k této kapitole? :)

Edited