Zaplatíš nebo zemřeš

.13.

Utíkala jsem co mi nohy stačily. Narazila jsem do někoho. Kvůli tomu jsem spadla na zem a chtěla jsem tomu člověku vynadat. Podívala jsem se na něj. Byl to Tom.
Tom: ,,Není ti nic?"
Já: ,,Dobrý, nic mi není. Ale proč jste nezasáhli dřív."
Tom: ,,To je dlouhý příběh."
Já: ,,Hmm.. tak mi ten dlouhý příběh rekneš na základně."

Když jsme zas byli na základně, tak jsem si sedla na gauč a Tom hned vedle mě.
Já: ,,Tome? Co se stalo a proč jste nezasáhli, když jsem byla v nebezpečí
Tom: ,,Byly jsme poblíž, vše jsme hlídali, ale najednou nás obklíčili jeho bodyguardi a tebe by zabili pokud bych se nevzdal."
Já: ,,Tome, já se smrti nebojím, protože smrt je můj přítel."
Tom: ,,Pokud by jsi zemřela, tak zemřu též."
Já: ,,Tome, já už mám život v háji. Všechny které jsem milovala jsem ztratila a tebe nechci ohrozit a tak se raději držím dál."
Tom: ,,Ale.." přerušila jsem ho
Já: ,,Já už půjdu domů se vyspat. Ahoj."
Tom: ,,Nechoď." Žadonil.
Já: ,,Zítra se zas uvidíme a kdyby mě unesli, tak mám čip podle kterého mě najdeš." Řekla jsem mu mezi dveřmi a odešla domů. Byla jsem celkem ospalá a tak jsem nevnímala okolí. Nebyla jsem moc ostražitá. Došla jsem ke svému domu. Odemkla si a za sebou jsem zase zamkla. Šla jsem do svého pokoje, který je propojený s koupelnou. Zahlédla jsem stín osoby. Prudce jsem se otočila. Dostala jsem facku a spadla jsem na zem a praštila jsem se o ni. Pomalu jsem viděla černou tmu..

************************************

Probudila jsem se v temné místnosti. Nebyly zde okna ani žádný nábytek. Jen já přivázaná ke zdi. Cukla jsem rukama, zjistila jsem, že mě svázali celkem silným provazem. Při každém cuknutí se mi zaryl do zápěstí, bolelo to moc a krev mi tekla proudem. Na chvilku jsem se pokusila usnout, ale probudilo mě ostré světlo ze dveří. Stála tam vysoká mužská postava. Pomalu se ten muž přiblížil ke mě. Pevně jsem zavřela oči a svalila se na zem.
Georg: ,,Neboj se malá, já ti nic neudělám." Otevřela jsem oči. On vzal mou bradu mezi palec a ukazováček. Natočil mou hlavu tak, abych mu viděla do očí. Měl blond vlasy a modré oči. Myslím že mu je asi tak dvacet let
Já: ,,Nech mě!" Zavrčela jsem na něj. On se na mě usmál a dal mi pusu na čelo.
Georg: ,,Nemusíš se ničeho bát."
Já: ,,Kdo jsi? Kolik ti je? Kdo je tvůj šéf?"
Georg: ,,Já se jmenuji Georg Black. Je mi 21. A šéfovo jméno je tajné."
Já: ,,ok. Dík." Řekla jsem mu otráveným hlasem.
Georg: ,,Mám tě prý odvést k šéfovi."
Já: ,,Co po mě bude chtít?"
Georg: ,,Ten čip." Řekl trošku víc nahlas.
Já: ,,Co? Jakej čip?" Hrála jsem na něj blbou.
Georg: ,,Mluvila jsi o něm před vaší základnou."
Já: ,,C... co? Ne." Snažila jsem se ho zmást.
Georg: ,,Tak teď tě rozvážu. Nepokoušej se o útěk a ani o jiné hlouposti. To by tě šéf zabil hned na místě. A pár rad. Nemluv bez vyzvání. Odpovídej slovy a nevzpírej se mu, když se tě dotkne."
Já: ,,No to raději zůstanu tady o hladu."
Georg: ,,Tebe by byla škoda." Rozvázal mi ruce a nohy z pevných lan. Pokynul mi, abych se postavila. Když vjsem tsk udělala, tak mě chytil celkem surově za ruku. Bolelo to a sikla jsem bolestí. Lehce to sevření mé paže zmírnil. Došli jsme k jeho šéfovi. Byl otočený zády, na sobě měl černé sako, černé kalhoty a boty. Všimla jsem si kouře z cigarety. Jeho šéf se pomalu otočil. Pokynul Georgovi ať odejde. Přišel ke mě a já sklopila zrak. Vzal mou bradu mezi palec a ukazováček. Zvedl mi hlavu a tím mě donutil se mu podívat do očí. Měl světle zelené oči, hnědé vlasy a milý úsměv.

Šéf: ,,Kolik ti je? Jak se jmenuješ? Kde bydlíš? Máš přítele? Pro koho pracuješ?"
Já: ,,Jmenuji se Layla. V gangu mi říkají Psycho killer. Je mi 23 let. Bydlím kousek od organizace. No..  přítele.. jak se to veme. A pracuji pro šéfa. Jeho jméno je tajný."
Šéf: ,,Nastav svou ruku ve které máš ten čip." Zavrtěla jsem hlavou a ruce dala za záda.
Šéf: ,,Naposledy ti to zopakuji. Nastav svou ruku ve které máš čip!" Nastavila jsem mu pravou ruku, kde se mi ta ranka po tom vložení toho čipu zarostla. On vzal nůž a na místě kde ta ranka byla, tak to tam rozřízl. Pramínky krve mi tekly. Pak vzal pinzetu a ten čip z pod té kůže vytrhl. Bolelo to strašně moc, protože ten čip tam zarostl. On hodil twn čip na zem a zničil ho. Začaly mi téct slzy. On vyndal jehlu a za živa mi tu ránu zašil. V tu dobu jsem doufala, že kluci ví mou pozici.

Tom
Probudil jsem se brzo ráno. Vyšel jsem ze základny a šel jsem za Laylou domů. Všiml jsem si, že dveře jsou odemčený. Vešel jsem tedy dovnitř a prohledal celý její barák. Nikde nebyla. Byl jsem zoufalý a bál jsem se o ní. Pak mi došlo že má ten čip. Rozběhl jsem se do základny.
Já: ,,Harry! Jonovane! Potřebuji pomoc!" Běhal jsem po základně hledal jsem je a zakřičel jsem tuto větu, aby ke mě přišli.
Harry: ,,Co se sakra děje? Vždyť je 5:00. Proč mě budíš??"
Já: ,,Unesli Laylu! Zjisti zda ten čip stále funguje."
Harry: ,,Ok. Dej mi deset minut. Hned to zjistím."

O deset minut později
Harry: ,,Tome?"
Já: ,,Máš ji?"
Harry: ,,Tome, zklamu tě, ale ten čip je zničený, takže ji podle něho nenajdu."
Já: ,,Až se mi ta svině, která ji unesla dostane pod ruku, tak mu vlastnoručně vyrvu srdce!"
Harry: ,,Klid Tome. Určitě ji najdem."
Tom: ,,Co když jí zabijí?"