Zaplatíš nebo zemřeš

.8.

Probudila jsem se v krásném pokoji. Promnula jsem si oči a rozhlédla jsem se. Ležela jsem na velké posteli. Místnost byla velmi veliká. Navazovala na ni koupelna, což se mi líbilo. Vstala jsem, chtěla jsem udělat krok, ale flákla jsem sebou. Koukla jsemse na nohy, měla jsem je svázané. Super budu mít další modřiny, jsem to ale kráva kochám se pokojem a při tom si nekokouknu na nohy. Nadávala jsem si tam celkem dlouho. Uslyšela jsem odemykání dveří. Schoulela jsem se na měkkém koberci, který byl hned před postelí, dělala jsem jako že spím. Proloupla jsem oko. Nademnou stál Louis.
Louis: ,,Á mrška si myslela, že ji nebudu budit." Usmál se. Hodil přede mne čtyři tašky.
Já: ,,Co to je?"
Louis: ,,Oblečení. Posílá ti ho šéf." Koukla jsem se do tašek, v nich byly samé sexy hadyry.
Já: ,,To tam není něco normálního?"
Louis: ,,Rychle se obleč a za hodinu pro tebe přijde šéf."
Já: ,,Co po mě bude chtít?"
Louis: ,,Půjdeš s ním." Zabouchl za sebou dveře. Zamkl je a odešel od nich pryč. V těch hadrech jsem se hrabala celkem dlouho. Našla jsem tam spoustu podivných střihů. Haleluja! Vypískla jsem, když jsem tam našla triko. Koukla jsem se na něj. Hmm.. tak to si nevemu. Mělo výstřih až po pupík. Tak jsem si na sebe vzala černý korzet, rudou sukni a černé lodičky. Vypadalo to z těch všech kusů nenormálněji. Jenže ten korzet mi zdůrazňoval má prsa a to se mi nelíbilo, chtěla jsem si tam najít něco normálnějšího, když v mi Louis oznámil, že mám posledních deset minut. Rychle jsem vběhla do koupelny našla jsem tam makeup a kůlmu. Začala jsem se upravovat. Konečně. Vyšla jsem z koupelny upravená. Slyšela jsem, že někdo odemyká dveře. Postavila jsem se tak aby mě na první pohled uviděl. Uviděla jsem jak jeho zrak směřoval na má ňadra.
Já: ,,Už mužem jít? Nebo se tu budeš mými ňadry kochat??" Řekla jsem a rukou si zakryla výstřih.
Šéf: ,,Ano, ale dej tu ruku dolů z těch tvých velkých pevných prsou." Začal zas slintat. Já jsem jenom protočila očima a šla jsem dál.
Já: ,,Kam jdeme?"
Šéf: ,,Já budu vyjednávat obchod zde v salónku."
Já: ,,A proč tam mám být i já?"
Šéf: ,,Protože jsi moje." Zamračila jsem se na něj.
Já: ,,Já nejsem tvá a nikdy jsem nebyla a nebudu." Hodila jsem na něj naštvaný pohled.
Šéf: ,,Ale kotě jsi moje a ty to víš."
Já: ,,Neříkej mi kotě!" Začala jsem se vstekat a málem bych dala facku.
Zazvonil zvonek u dveří.
Šéf: ,,To budou asi oni." Naznačil Louisovi ať jde otevřít. Louis otevřel dveře a tam stáli tři mladíci. Jeden měl blond vlasy a modré oči, druhý měl hnědé ulízané vlasy a hnědé oči a  třetí měl hnědé vlasy a hnědozelené oči. Šéf je odvedl po do salónku a já šla hned vedle něho. Došli jsme do salónku, sedli jsme si a šéf si mě prisunul k němu blíž. Všimla jsem si, že po mě ten blonďák furt pokukuje. Sedla jsem si vedle něho k barovému stolku. Všimla jsem si, že má u pasu zbraň. Lekla jsem se toho začala jsem býti ostražitější než kdy jindy. Ten blonďák mi dal ruku o kolo pasu, já jeho ruku s hodila, ale on ji tam dal spátky a chtěl mě políbit. Ohnala jsem se po něm a dala jsem mu vší silou pěstí do oka, on se za to oko chytl a já mu sebrala zbraň z opasku. A namířila jsem na něj.
Já: ,,Co si myslíš, že děláš?? Pokud si myslíš, že jsem štětka, tak to jsi vedle! Ještě jednou se mě dotkneš a vystřelím ti mozek z hlavy!" Všichni ztichli a dívali se na mě.
Blonďák: ,,Jsi vostrá a to se mi líbí." Ušklíbl se a chtěl mi sáhnout na bok. Já jsem odjistila zbraň.
Já: ,,Naposledy tě varuji! Pokud se mě pokusíš jen dotknout, tak tě vykastruju a pak tě teprve odkrágluji! Rozuměl jsi mi??" Všichni v této místnosti sahali po zbtani. Ten blonďák jen zamručel.
Já: ,,Odpověz mi! Rozuměl jsi mi?" On se ušklíbl a sáhl mi na stehno, to už jsem nevydržela a vystřelila jsem. Jedním výstřelem jsem ho vykastrovala. On skuhral a kňučel bolestí. Jonatan pomalu vstal a chtěl mě zastavit. Pozdě. Vystřelila jsem tomu blonďákovi díru do hlavy. On se pomalu skácel k zemi v kaluži krve. Jeho společníci na mě namířili. Probudila se ve mě Psycho. Pocítila jsem chuť po krvi, po pomstě po bolesti, zorničky se mi zúžily a vrhla jsem se na ně jednoho jsem střelila do srdce a ten druhý po mě vystřelil. Trefil se mi do ruky. Já jsem z posledních sil vystřelila a zasáhla jsem ho do krku. On začal plyvat krev, sípat a pak zemřel. Jonatan se na mě koukal jak na zjevení. Pomalu jsem přišla k tomu s hnědými ulizanými vlasy. Sebrala jsem mu z opasku nůž a rozřízla jsem mu břicho. Nůž jsem hodila na druhého hnědovlasého a zabodl se mu do břicha. Odešla jsem ze salónku, vracela jsem se zpět do pokoje. Zastavila mě něčí ruka.
Louis: ,,Co se tam stalo??"
Já: ,,Všechny jsem je zabila." Ušklíbla jsem se.
Louis: ,,I šéfa?"
Já: ,,Ne toho jsem nechala naživu." Pomalu jsem začala býti slabá a na nohou jsem se neudržela. Začala jsem padat směrem dozadu. Někdo mě chytil a přenesl do mého pokoje. Tam mě ošetřil ruku a uložil do postele.