Šla jsem se tedy připravit na misi. Oblékla jsem si černé oblečení. Vzala jsem si zbraň, nůž a trochu odvahy. Zavolala jsem šéfovi. Já - J Šéf - Š J: ,,Dobrý den šéfe." Š: ,,Dobrý." J: ,,Jsem připravena na misi." Š: ,,Super. Kdy můžete přijít na základnu." Zasmál se podlým smíchem. J: ,,Kdykoliv." Š: ,,Tak přijďte hned." J: ,,Hned tam budu. " J: ,,Mám ještě malou otázku." Š: ,,Jakou?" J: ,,Je základna na stejném místě jako kdysi?" Š: ,,Ano je." Típla jsem hovor a vyrazila jsem na cestu, která trvala asi patnáct minut. Před základnou jsem se zastavila, rozhlédla jsem se a pomaličku jsem šla blíže ke dveřím. Zazvonila jsem, ze zdi vyjela malá kamerka a nad ní byla zbraň, která na mě mířila. Ozval se hlas. Hlas: ,,Kdo jste." Já: ,,Já jsem Layla. V organizaci jsem měla přezdívku Psycho killer." Hlas: ,,Ano, už si vzpomínám. Můžete jít dál." Vešla jsem a vydala jsem se trénovat, ale zastavila mě něčí ruka, která mě chytla za rameno. Jak jsem se lekla, tak jsem toho člověka přehodila přes záda a on spadnul na zem. Pak mi došlo kdo to byl. Já: ,,Jé ahoj Lucassi." Ušklíbla jsem se a podávala jsem mu ruku. Lucass: ,,Ahoj Pdycho, takové přivítání jsem tedy nečekal." Usmál se a přijmul mou ruku, aby mohl vstát. Já: ,,Moc se ti omlouvám a jak se daří?" Lucass: ,,Dobrý, ale šéf je pěkně naštvaný." Já: ,,Proč? Co se stalo?" Lucass: ,,Týpek se jménem Jonatan Brown, je šéfův no spíše byl jeho člověk z této organizace, ale on ho podvedl a šel k policii. Proto tě sem zavolal." Šli jsme tedy do naší "klubovny". Tam seděl na konci dlouhého stolu šéf. Šéf: ,,To jsem rád, že jste se sem dostavila." Já: ,,Co je tu za problém?" Šéf mi předal papír na kterém byl člověk, kterého jsem měla zabít. Na tom papíře bylo:
Jméno: Jonatan Příjmení: Brown Věk: 33 let Speciality v jeho oboru: Dobře se maskuje říká se mu "mistr převleků". Miluje unášení lidí (ti lidé, kteří byli uneseni se nikdy nenašli) Má hnědé vlasy a modré oči. Fotka:
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Chvilku jsem přemýšlela. Já: ,,Šéfe?" Šéf: ,,Ano Psycho?" Já: ,,Kde bydlí a kde pracuje?" Šéf: ,,Je to mistr převleků, takže přesně nevíme, ale může býti mezi námi a my o tom nemusíme vědět." Podívala jsem se na šéfa s hrůzou v očích. Já: ,,Šéfe, já ho zabiju i kdybych kvůli tomu měla pak zemřít." Šéf: ,,Díky Psycho." Já: ,,Není zač."
Vyšla jsem z té "klubovny" a šla si zkoušet obranu, rychlost, přesnost a vraždění. Šla jsem tedy do velké místnosti, kde se trénují nováčci. V rukách jsem stále držela ten soupisek. Pořád jsem přemýšlela nad tím, proč zradil šéfa.
Já: ,,Dobrý den trenére." Takhle jsem říkala Lucassovi, protože v tu dobu co jsem tam byla nová mě učil zacházet se zbraněmi. Lucass: ,,Ahoj Psycho." Já: ,,Mohu si vyzkoušet pár nových zbraní? Potřebovala bych něco na vraždu Jonatana Browna, toho zasraného zmrda, který zradil mafii." Lucass: ,,Jistě." Usmál se a vedl mě se skladu zbraní, které se pašují a prodávají.
Lucass: ,,Jakou smrt mu chceš udělat?" Já: ,,Velmi velmi bolestiou a aby mu teklo mnoho krve." Lucass: ,,Aha. Tak to by mohl býti tenhle nůž, nebo tenhle a nebo ten." Ukazoval mi nože a popisoval, jakou ránu by mohl udělat. Já: ,,Prostě si vemu ten, který udělá velmi hlubokou a bolestivou ránu." Lucass: ,,No tak přesně pro tebe by tu byl tento." Ukázal mi oboustranný nůž, který byl velmi ostrý a také velmi hezký." Já: ,,Beru. Mohl by jsi mě s tím co nejlépe naučit se bránit, trefit se přesně, rychlý výpad, abych ho tím překvapila." Lucass: ,,No já na nože nejsem až takový expert, ale zavolám ti největšího experta v naší organizaci." Ušklíbl se a vedl mě za ním.
Tomovi je 20 let. Má černé vlasy a tmavě hnědé oči. Je to expert na techniku boje s nožem.
Lucass: ,,Psycho, tak to je Tom." Já: ,,Těší mě Tome." Měla jsem kamenný výraz. Tom: ,,Ahoj ty jsi Psycho killer??" Z jeho hlasu bylo slyšet nadšení. Já: ,,Ano to jsem já." Usmála jsem se. Tom: ,,Omg! Tolik jsem o tobě slyšel, jsi nejlepší z organizace! Vypískl a chtěl mě objat. Já: ,,Umm.... Díky, ale teď dost lichotek a ukaž mi vše co umíš s nožem." Přerušila jsem jeho nadšení. Tom: ,,Jistě." Já: ,,Tak dělej. Stále jsi mě nepřesvědčil, že to není jen drb." Chtěla jsem ho vyhecovat. Tom: ,,Ty si myslíš že se vytahuji??" Já: ,,Zatím si mi nic nepředvedl." Furt jsem ho štvala až nakonec jsem ho vytočila. Tom: ,,Já ti ukážu ty jedna.." Lucass: ,,Tome tak dělej, nechci tu strávit mladí." Zasmál se. Já: ,,No přesně." Také jsem se zasmála. Toma jsme pěkně naštvali a on po mě hodil na zastrašení nůž. Nůž se zasekl těsně vedle mé tváře do zdi. Trochu mě ten muž škrábnul. Já: ,,Co to bylo?" Tom: ,,Rychlost, přesnost a prekvapení." Uchechtl se. Lucass: ,,Co sis to dovolil?? Ty.." Chtěl se vrhnout na Toma a zbít ho. Já ho naštěstí zastavila. Já: ,,Klid Lucassi. On mi jen předvedl na vlastní kůži mou nepozornost." Usmála jsem se a Tom mi podal do ruky oboustranný nůž. Tom: ,,Jdeme tedy trénovat. Nejdříve mi ukaž na této figurýně to co umíš." Vyrazila jsem jak střela. Sekla jsem figurýnu do tváře, nosu, lehce jsem řízla do krku a nakonec jsem ji bodla do břicha. Tom: ,,Hmm... Dobrý základy. Jen jsi trochu pomalá." Já: ,,Hahaha. Pomalá?? Dáme si tedy souboj." Tom: ,,S tebou?? Zabil bych tě po prvním útoku." Vysmál se mi. Já: ,,Co si o mě myslíš??" Tom: ,,Jsi malá, vsteklá a roztomilá." Naklonil se ke mě jako ke skrčkovi a chtěl mi dát pusu. Nevím proč jsem zareagovala tím, že jsem se po něm ohnala nožem. On mi ale chytil ruku a dal mi pusu na čelo, což mě velice vytočilo. Pustil mi tu ruku a já jsem se znovu ohnala. On mi vykopl nůž z ruky a chytil mě kolem pasu a dal mi polibek na krk. Vytrhla jsem se z jeho pevného sevření a sebrala jsem ten nůž. Chytla jsem Toma zezadu a přiblížila jsem mu nůž ke krku. Tom: ,,Fajn. Vyhrálas." Pustila jsem ho a on na mě zase vyrazil. Já: ,,Co to je? Říkal jsi, že jsem vyhrála." Tom: ,,To jo, ale neřekl jsem konec boje." Usmál se. Vyběhla jsem proti němu a lehce jsem ho řízla do paže a pak i do tváře. On se nevzdal a oplatil mi to. On se po mě ohnal, říznul mě do stehna (byla to hlubší rána) a po té mě říznul do nosu. Bojovali jsme tímto způsobem asi půl hodiny. Ale když nastala chvíle, kdy bychom se mohli až zabít. Vběhl tam šéf, začal řvát. Šéf: ,,Co to tu vyvádíte?!! Zbláznili jste se?!!" Tom: ,,Omlouvám se šéfe." Řekl mezi tím co si ošetřoval svá zranění. Šéf: ,,Víš, že jste semohli navzájem zabít?!!" Já: ,,Šéfe já za to mohu. Já jsem ho vyprovokovala a přijmu každý trest." Lucass: ,,Ne. To je má vina, já jsem měl dohlížet na to, aby si neublížili." Šéf: ,,Trest vás nemine." Já, Lucass a Tom: ,,Kdo bude potrestán." Šéf: ,,Ty Tome a Psycho."
Při pomyšlení na trest, jsem si nepředstavila nic moc zlého, ale když jsem se podívala na Toma. Zjistila jsem, že to nebude vůbec dobré. Já: ,,Tome? Co se nám může stát?" Tom: ,,Může nám ublížit, nebo nás rovnou zabije." Při pomyšlení, že nikdy neuvidím Andyho mi začaly téct slzy.
O pár minut později: Šéf: ,,Jste připraveni na trest?" Já: ,,Šéfe, moc se omlouvám za svůj čin. Trest přijímám bez problémů, ale pokud by to byl trest smrti naposledy bych chtěla vidět mého přítele Andyho." Padla jsem na zem a pár slz mi ukáplo. Šéf: ,,Trest smrti to nebude. Máte štěstí, že mám dobrou náladu, ale vyšlu vás najít a zabít Jonatana Browna." Já: ,,Ano šéfe, jsem si jistá, že tu krysu najdem a zavraždíme." Šéf: ,,Tak lehké to nebude se k němu dostat. On je velmi ostražitý, ale kdybychom někoho využili jako návnadu. Mohli bychom najít jeho skrýš a zabít ho snadněji." Já: ,,A koho bychom použili jako návnadu?" Šéf se na mě podíval a usmál se. Šéf: ,,Napadlo mě, že bys to mohla být ty." Já: ,,Já? Pokud je to ten trest. Přijímám." Já: ,,A mohu se zeptat, jak mě najdete?" Šéf: ,,Snadno.. dáme ti čip. Podle kterého uvidíme tvou pozici." Já: ,,Čip??" Vyvalila jsem oči. Šéf: ,,Dáme ti ho pod kůži a až bude mise dokončená, tak ti ho vyndáme." Já: ,,Tak mi dejte ten čip." Nastavila jsem ruku. Oni mi tam něco bodli. Nedívala jsem se. Šéf: ,,Mise může začít."
