Therapy | Kim Taeyhung

16. Zmatek

Frustrovaně jsem vydechla. „Taehyung-ah!“ Zvedla jsem se z postele a šla za ním. Díky bohu nedošel daleko. „Už jsem unavená z toho, jak musím všechno zjišťovat od jiných a že jsi jako tajemná komnata, ke které nikdy nedostanu klíč.“ Přistoupil ke mně o krok blíž. „Říkáš ty?“ Zmateně jsem se na něj podívala. „Říká osoba, která všechny své emoce pohřbívá hluboko uvnitř jen aby nikdo neviděl její slabou stránku? Říkáš to ty, která radši řeší problémy ostatních, než aby ses zamyslela nad těmi svými? To, že studuješ psychologii ti nedává žádné právo zkoumat lidi jako laboratorní krysy.“ Když skončil tak se otočil a pokračoval ve své cestě.

Jeho slova mi pořád zněla v uších jako ozvěna, která se zasekla a pořád se opakuje. Laboratorní krysy jo? Že já s tebou ztrácela čas.. Vrátila jsem se do pokoje a byla jsem celá zpomalená. Nechtěla jsem si to připustit a nechtěla jsem jeho slovům dát takovou váhu, ale měl částečně pravdu. Možná bych se měla zaměřit na sebe. Možná bych se na tohle všechno měla vykašlat a jet domů. Když nedokážu pomoct sama sobě, jak můžu očekávat, že budu úspěšná v pomáhání ostatním?

Sedla jsem si na postel a dívala se na bílou stěnu přede mnou. Nevěděla jsem, co dělat. Poprvé někdo uhodil hřebíček na moji hlavu a já si připadala strašně zranitelná. Toho člověka sotva znám a už ve mně může listovat jako ve slovníku. Taehyung. Nevím jestli toho člověka proklínat nebo si přiznat, že k němu možná něco cítím. Bylo by to tak špatné?

To jak jsme se líbali na záchodcích, jak jsem ho držela za ruku na večeři s jeho otcem, aby tam nevybuchl, jak mě nechal u sebe přespat, doučování matematiky, jak mě zachránil před Taeyongem a i to jak se za mě pak postavil. Dělají tohle kamarádi? Možná je na čase, abych si přiznala, že k tomu klukovi něco cítím. Ale v ten moment, kdy si to přiznám tak všechna moje snaha a moje hradby, které jsem si za ta léta vybudovala přijdou vniveč. Stojí mi za to?

Každý v tomhle světě hledá pochopení, ale jsme my dva ti praví, co si porozumí a pochopí nebo se budeme jen hádat v přítomnosti druhého a ignorovat všechno ostatní.

„Aish! Jsem studentka psychologie a nedokážu pochopit to co cítím. Co tady vůbec dělám?!“ Najednou jsem slyšela zaklepání na dveře. V hlavě jsem doufala, že to bude Taehyung. Proč? Ani nevím.

Byla to Se Hoo, studentka o dva ročníky výš. „Ahoj, dneska máme takovou menší akci před podzimními prázdninami. Je to taková sešlost studentů a rádi bychom tam měli, co nejvíce lidí.“ Usmála se na mě, když mi dávala nějaký letáček. To je za dlouho dobu příjemná interakce s osobou mého pohlaví. Zatím se mi dostávaly jen nenávistné pohledy a jedovaté komentáře.

„Doufám, že přijdeš.“ S tím odešla a přesunula se dál. Přemýšlela jsem jestli je to dobrý nápad někam jít, ale tak je to studentská sešlost tam by se nemělo nic stát. Zavřela jsem za sebou dveře a šla napsat zprávu ostatním jestli také jdou. Váhala jsem jestli napsat i Taehyungovi, ale rozmyslela jsem si to. Možná bude lepší, když se teď neuvidíme a já si zatím ujasním své pocity a myšlenky.

*Studentská sešlost*
Akce začala v 8pm. Je 8:23pm a já dorazila na místo konání. Byl to otevřený prostor naší akademie, krásně ozdobený, pověšená světýlka a lampióny, uprostřed všeho byl táborák a vedle toho se grilovalo maso. Atmosféra se zdála být skoro dokonalá. Všichni se bavili, popíjeli, nikdo nebyl moc hlasitý. Takhle nějak si představuju klidný večer s kamarády, daleko od všech problémů a dramat. Podaří se to zachovat?

Začalo mi kručet v břiše, tak jsem následovala svůj hlad a šla si pro jídlo.
V půlce mi někdo zatarasil cestu. Byl to Taeyong. „Lottie, můžu s tebou prosím mluvit?“ Poprvý, co jsem ho viděla od toho incidentu. „Já si myslím, že není o čem. Teď mi prosím uhni z cesty, ráda bych si užila večer.“ „Tu noc, není to tak jak si myslíš. Já ti nechtěl ublížit..“
„Jo takže proto jsi mi zamíchal pití nějakou sračkou, abys se mnou pak mohl dělat bůh ví co.“ „Tak to nebylo. Prosím, pojď si se mnou někam do soukromí promluvit.“ „Proč bych měla? Proč bych tady s tebou měla trávit ještě víc času než dělám?“ Začala jsem být nepříčetná.