Therapy | Kim Taeyhung

5. Bangtan Sonyeondan

Zbytek nestihl doříct, protože mu Tae zacpal rukou pusu.

„Mohl bys čas od času mlčet, hyungu?“ zeptal se ho podrážděně Taehyung. Jeho nálada je ta tam..

Že by Taehyung taky nemohl v noci spát? Proč, ale? Zvědavost ve mně rostla a chtěla jsem se zeptat, ale podle výrazu na jeho tváři to nebyl moc dobrý nápad.

Do hodiny vešla profesorka, ale ne naše, která nás normálně učí matematiku. Byl to někdo jiný. Za ní se hned vynořila Mia a proplížila se na své místo.

Rychle jsem jí zamávala. Zaměřila svůj pohled na Taehyunga, který seděl vedle. Naznačila jsem jí, že jí to řeknu později.

„Dobré ráno všichni. Vaše paní profesorka dnes a pravděpodobně do konce týdne nepřijde. Je nemocná a já tu jsem, abych vám zadala práci po dobu, co tu paní profesorka nebude přítomna. Úkoly budete vypracovávat ve dvojicích a bude za to velmi důležitá známka, která vám pomůže si dohnat kredit, pokud vám chybí. Doporučuji všem, abyste se na to soustředili a doopravdy spolupracovali. Nechci vidět přístup typu, že to udělá jeden a druhý se veze. Jestli to já nebo paní profesorka zjistíme, tak dostanete oba za pět. Rozumíme si?“ Všichni přikývli na souhlas.

„Tak teď vás rozdělím do těch dvojic.“ Doufala jsem, že budu s Miou. Začala postupně utvářet dvojice a pak řekla mé jméno.

„Kim Taehyung a Charlotta Lee.“ Děláte si srandu, že?

Taehyung se na mě podíval tím pohledem, že taky není moc nadšený ale co se dá dělat.

„Tak rozdám vám materiály a můžete začít pracovat.“ Mia byla s nějakou holkou, kterou jsem moc neznala. Taky z toho nebyla nadšená.

Přisunul si židli blíž a podíval se na zadání. Pak si odfrkl.

??

Tak vypadaly mé myšlenky.

„Jednoduchý.“ To mě potěšilo. Rozumí tomu, takže mi to snad vysvětlí a možná tomu budu také rozumět.

„Tak začni s tím prvním příkladem. Schválně jestli na něj přijdeš.“ Přečetla jsem si to a neměla jsem absolutní ponětí, co se po mně chtělo.

Přečetla jsem si to znovu. Pořád nic. Pane bože, já jsem snad úplně natvrdlá ne?

„Víš, co máš dělat a co po tobě vůbec chtějí?“ Zavrtěla jsem hlavou. Povzdechl si a začal s vysvětlováním. Krok po kroku. Od začátku do konce.

Po pěti minutách jsem konečně pochopila zadání a teď jsem hledala vzoreček pro výpočet. Teď se to zdá jednoduché, když mi to někdo pořádně vysvětlil.

„Rozumíš tomu?“ Naklonil se a vzal si kalkulačku, co jsem měla vedle sebe. Jak se nakláněl, tak jsem ucítila jeho kolínskou. Musel si ji na sebe nastříkat po tréninku. Já jsem někdy docela háklivá na to, kdo jak voní kolem mě. Jeho vůně byla, ale omamná. Tu bych čichala třeba celý den.

Pane bože!! Co se mi to dneska honí za myšlenky!? To děláš ty, Kim Taehyungu! Jenom ty a ty tvoje oči a to, jak voníš! Nebylo lepší, když jsme se nebavili?

Ne, nebylo. To bys teď nechápala jeden příklad z 20. Naťukal to do kalkulačky a napsal si to do sešitu. Jeho sešit neobsahoval moc zápisků, ale asi všechno vstřebává z hodin. Taky bych to chtěla umět.

Zanedlouho zazvonilo a my jsme měli dohromady tři příklady. Uklidňovalo mě jenom to, že to je práce do konce týdne a ne do konce hodiny.

„Po obědě přijď za mnou. Doděláme to.“ „Coo? Nee. Dneska je jediný den, kdy nemám odpolední vyučování a chtěla jsem si odpočinout. Nechci ho strávit nad matikou.“ Zakňučela jsem na nesouhlas.