Bad Reputation 2 (Shawn Mendes) ✅

21. kapitola

Vrátili jsme se zpátky do bytu. Překvapivě i Shawn po svých. Krev na zápěstí se mu nakonec srazila a přestala téct.

Netrvalo to dlouho a za námi si to do chodby nakráčel Leon. ,,Ty máš ještě tu odvahu se vrátit? Pochop už, že tě nechce" ušklíbl se na Shawna škodolibě. ,,Lžeš ty hovado!" vykřikl Shawn a chvíli to vypadalo, že po něm skočí, ale nakonec zůstal stát na místě. ,,Myslíš si, že lžu, tak ať ti to řekne sama" zamračil se na mě a chtěl odejít. Když šel okolo Shawna nezapomněl do něj strčit ramenem. Ten se kvůli větší ztrátě krve, která mu způsobila motání hlavy, zapotácel a musel se opřít o zeď.

,,Co by si mi měla říct?" zeptal se a stále se opíral o stěnu. ,,Já nevím, co chtěl, abych ti řekla. Nevím, co si myslel, že ti řeknu. Miluju tě a nikdy jsem nikoho jiného nemilovala" usmála jsem se a položila jsem mu ruku na rameno. ,,Vážně?" řekl a otočil se ke mně čelem. ,,Vážně" přikývla jsem s úsměvem a věnovala jsem mu polibek na ústa.

***

Ležela jsem vedle Shawna v posteli a prohrabovala jsem mu jeho husté vlasy. On se s zavřenýma očima usmíval a vrněl. Já pořád říkám, že je to malé nevinné koťátko.

Pak se mi v hlavě přehrálo to, jak mě Leon políbil. Myslím, že už vím co chtěl, abych  řekla Shawnovi.

Chtěl, abych mu řekla, že jsem se s ním líbala. A možná bych mu to říct měla. Ten polibek se mi nelíbil. Ani trochu. Takže pro mě z toho neplyne nic špatného. Nic jsem neprovedla. Neprosila jsem se ho o to.

,,Shawne?" promluvila jsem trochu nervózně. ,,Ano Dan?" řekl a pootevřel oči. ,,Když si odešel... Leon mě políbil" špitla jsem. Někde uvnitř sebe jsem totiž věděla, že ho to naštve, a že nedělám dobře, když mu to říkám.

,,Cože udělal!?" vyšvihl se Shawn do sedu. Na krku mu naběhla žíla a když jsem se podívala na jeho ruce uviděla jsem, že je svírá v pěsti tak silně, až mu zbělaly klouby. ,,Políbil mě" zašeptala jsem tak potichu, jak to jen šlo. ,,Zabiju ho, šmejda jednoho!" zařval tak moc, až jsem sebou cukla.

Stoupl si z postele a přitáhl si mě za kotníky více ke kraji. ,,A ty ses nechala!?" zařval na mě s rudým obličejem od vzteku, jak nejvíc  mohl já jsem si nohy přitáhla co nejvíc k tělu. ,,Ne, ne" kroutila jsem hlavou a hystericky jsem brečela.

Tak moc jsem se ho bála. Bála jsem se, že mě uhodí. Že mě praští.

Obličej jsem si schovala do dlaní a třásla jsem se. Opatrně jsem se podívala mezi prsty na Shawna. Hlavu měl sklopenou a z hluboka dýchal. Svůj pohled jsem zaměřila na jeho ruce. Pomalu uvolňoval sevření v rukou, až je nakonec spustil klidně podél těla. Teď se začínal trochu třást. Když konečně zvedl pohled, uviděla jsem, že mu z očí tečou slzy.

,,Bojíš se mě?" zašeptal zlomeným hlasem a pokusil se na mě sáhnout, ale já uhla. ,,Ne, nedělej to!" vyjekla jsem hystericky a přesunula jsem se více dozadu. ,,Dan, prosím odpusť mi to" promluvil potichu, chytl mé zápěstí a pokusil se mi ruce ztáhnout z obličeje. ,,Prosím ne!" vykřikla jsem a vytrhla jsem mu svoje ruce. Už jsem si je ale znovu před obličej nedala. Objala jsem si s nimi nohy a teď jsem pozorovala Shawna. ,,Dobře chápu, nemám na tebe sahat, nemluvit na tebe. Bojíš se mě a možná by bylo lepší kdybych zmizel. Tak asi ahoj. Miluju tě" řekl, naklonil se ke mně a vtiskl mi opatrný polibek na čelo, pak se otočil k odchodu...

Zas mi to trvalo asi sto let, ale nevadí 😅 Doufám, že se vám i tak kapitola líbí, a že si zatím užíváte prázdniny ❤️ Jak si myslíte, že knížka skončí? 🤔 Děkuju za každý like i komentář 💕