11. kapitola

1.5K 67 22
                                    

Ráno jsem se vzbudila a v posteli bylo podivně prázdno. Ani na jedné straně postele nikdo neležel. Začala jsem se zvedat. V tu chvíli jsem uslyšela jekot a smích. ,,Mamí!" ječela Emma mezi smíchem.

Okamžitě jsem si to namířila za původem jejího křiku. Emma ležela na zemi v obýváku, mlátila okolo sebe rukama a kopala nožičkami. Shawn stál totiž nad ní a lochtal jí na břiše. Jakmile mě ale spatřil, napřímil se a celou si mě sjel pohledem. Potom rychle zavrtěl hlavou.

,,Kvůli ní jsem připálil vajíčka" podíval se na Emmu rádoby uraženě. Ta se zatím zvedla ze země a doběhla ke mně. ,,Potvoro malá. To si s tebou ještě vyřídím" ušklíbl se na ní a ona se instinktivně schovala za mě. ,,A mamka ti nepomůže"

,,Za chvíli je tady Cameron, měla by sis vzít ty tepláky" pousmál se Shawn. ,,Proč sem jede Cameron?" zkřížila jsem si ruce na prsou. ,,Ve zkratce, oba dlužíme nějaké peníze jistým lidem" poškrábal se na zátylku. ,,Co to je za lidi?" ,,Mafiáni" podíval se mi do očí.

,,Co to je mafiáni?" ozvala se najednou Emma. ,,Emmi neměj blbý otázky. Jdi na chvilku do ložnice" odbila jsem jí. Ona odešla přesně tak, jak jsem jí řekla a já jsem se znovu zaměřila na Shawna.

,,To myslíš vážně? Mafiáni!? Zbláznili jste se?" rozmáchla jsem rukama. ,,Věděl jsem, že budeš naštvaná" zamumlal. ,,A co jiného by si čekal? Ty si zapletený v mafií. Uvědomuješ si to?" ,,Já neměl na výběr! Táta dlužil peníze, zastřelili ho a jeho dluh padl na mě. Nebyla to moje volba" přešel blíž ke mně. ,,Tak se přestaň laskavě srát do věcí, o kterých nic nevíš" zašeptal ke mně.

Měla jsem toho dost. V ložnici jsem popadla jeho tepláky, nějakou mikinu, Emma na mě zmateně koukala a já jsem si rychle obula baleríny a vyběhla jsem z bytu.

Venku bylo docela teplo, ale i tak jsem si na sebe vzala mikinu a přes hlavu jsem si hodila kapucu. Celé tohle místo bylo docela daleko od jakéhokoliv jiného domu a tak jsem se rozhodla dojít někam do města a tam si sednout třeba do parku.

***

Šla jsem asi půl hodiny lesem. Párkrát kolem mě projelo nějaké auto ale jinak tu byl naprostý klid a prázdno. Šla jsem podél silnice a došla jsem až k menšímu městu.

Vlastně vůbec netuším, kde jsem byla. Našla jsem v tom městě ale menší park. Sedla jsem si tam na lavičku. Pozorovala jsem své boty. Až na ty boty, by podle toho co jsem měla na sobě, nikdo nemohl poznat, že jsem vlastně holka. Navíc jsem měla na hlavě kapuci.

Ještě před  chvílí jsem se nad ničím moc nezamýšlela ale teď k tomu bylo tolik prostoru, že jsem musela.

Věděl, že budu naštvaná a přesto to přede mnou prakticky tajil a čekal, až se ho na to zeptám já. A pak se na mě ještě naštve. Jak to může být tak úžasný a zároveň tak hrozný člověk? Jednou to vypadá, že by se pro druhé roztrhal a pak je z něj zase ten hajzl.

Najednou mi někdo strhl kapuci. Následně mi před pusu nacpal hadr napuštěný nějakou látkou. Pak už jsem toho moc vnímat nestihla.

,,Máme jí.."

Eeeej 😂 Chtěli jste ještě jednu kapitolu a já jí stihla, takže myslím, že si  zasloužím potlesk 🙃 Jsem na sebe normálně pyšná 😂 Každopádně doufám, že když už jsem se s tím psala, tak to alespoň za něco stojí 😅 Děkuju za každý hlas a komentář ❤

Kapitolu jsem psala ještě před tím, než Shawn oznámil turné.. Teď mám náladu pod nulu a už víc jak hodinu brečím u sebe v pokoji..

Bad Reputation 2 (Shawn Mendes) ✅Onde histórias criam vida. Descubra agora