8. kapitola

1.5K 73 13
                                    

S Emmou jsem zaběhla až někam do lesa a ani tam jsem vlastně moc nezpomalovala. Měla jsem strach, že by nás mohly chytnout. Koukala jsem se pod nohy a tak jsem si nevšimla osoby, která běžela proti mně.

Narazila jsem do té osoby v plné síle. Vzhledem k tomu, že to s osobou skoro ani nehlo, zapotácela jsem se a pak jsem si sedla na zadek.

Tohle je konec. Neměla jsem ani sílu podívat se nahoru. Emmu jsem si přitiskla blíže k tělu. Neplakala. Nejspíše nechápala, co se děje.

,,Danielle neblbni a zvedej se, než vás najdou!" vykřikl dotyčný chytl mě pod pažemi a zvedl mě zpět na nohy.

Byla jsem úplně mimo.

,,Danielle sakra poslouchej mě!" zvedl mi ukazováčkem a palcem pod mojí bradou hlavu. Podívala jsem se mu do očí. Byl to Shawn. Nic jsem nechápala. ,,Danielle jen mě teď poslouchej. Musíme pryč. Všichni společně. Hledají nás teď všechny tady v lese." Mluvil rychle. Byla jsem z toho zmatená. Proč by nás hledali? ,,Nikam s tebou nejdu" zakroutila jsem hlavou do stran.

V další vteřině chytil mou tvář do svých dlaní a přiložil své rty na ty mé. Při předchozím polibku jsem si ani neuvědomila, jak moc mi tohle chybělo. Jak moc mi chyběl on. Ten kluk, do kterého jsem se před pár lety zamilovala a ten kluk, kterého jsem nikdy nepřestala milovat i přesto, co mi provedl. Odtáhl se ode mě. Vypadal poněkud zmateně. ,,Jdeme?" řekl a já přikývla. ,,Vezmu Emmu" usmál se a mě. Až v tu chvíli došlo, že to všechno Emma viděla. ,,Emmi, Shawn tě vezme, dobře?" podívala jsem se jí do očí a když přikývla, předala jsem jí Shawnovi do náruče.

Všimla jsem si, že jeho bílá košile je u spodní části břicha nasáklá krví. Nechtěla jsem to teď řešit. Museli jsme se dostat pryč a on byl očividně v pořádku. Nebo to alespoň uměl dobře předstírat.

***

Nějak jsme se dostali až k jeho autu. Sukně u šatů se mi cestou lesem celá potrhala. Takže už teď vážně nevypadala moc hezky. Emmu jsem si musela dát na klín, protože Shawn samozřejmě v autě neměl dětskou sedačku a Emmu by pás škrtil. Naštěstí po pár minutách jízdy autem usla.

,,Kam jedeme?" zeptala jsem se šeptem. ,,Do mého druhého bytu. Je to asi hodinu a půl cesty autem. Nikdo by o tom místě neměl vědět" pousmál se na mě, ale potom se znovu zahleděl na silnici. ,,Proč jdou ale po mně a Emmě? Kdo to vůbec je?" ,,Zjistili si, kdo jste. Ví, že jste moje rodina, že je Emma moje dcera."

Jeho výraz vypadal poněkud tvrdě. Bylo vidět, že má trochu ostřejší čelist. Vzpomněla jsem si na krev na jeho košili.

,,Shawne my nejsme rodina a co se ti to stalo na tom břiše?" chtěla jsem mu trochu odhrnout sako, ale zachytil mojí ruku. ,,To nic není. Moc se netrefil" odstrčil mojí ruku až ke mně do klína...

Taky máte zítra volno? 😊 Jak se vám zatím líbí tahle knížka? ❤ Jinak bratr měl dneska zápas, všechno vyhráli a já si u toho samozřejmě stihla vyřvat hlasivky, každopádně budu ráda, když mu v komentářích pogratulujete, potom mu to přečtu a určitě by mu to udělalo radost 😊 Byl to totiž poslední zápas sezóny 😅 Jinak doufám, že si zatím užíváte víkend, mám vás ráda 💕 Děkuju za každý hlas a komentář ❤❤

Bad Reputation 2 (Shawn Mendes) ✅Where stories live. Discover now