Deadly Triangle [CZ]

XLIX.

„Zajíčku~, jsi domáá~?“

„Kime Taehyungu! Kde jsi byl?! Víš, kolik je hodin?!“

„Neeee~, heh, a ani mě to nezajímá~.“

„Tak to by teda mělo. Je půl čtvrté, zítra, nebo spíš už dneska, je normální pracovní den. Co sis myslel, že děláš?“

„Zajíčku~, nezlob se na mě~. Miluji tě~“

„Ty jsi tedy pěkně na mol. Pojď spát.“

„Nechci spááát~. Noc je ještě mladá~.“

„Taehyungu, co to děláš? Pusť mě.“

„Neříkej mi Taehyungu. Říkej mi Tae, říkej mi Taehyungie~. Říkej mi pane~.“

„Přestaň mě tisknout ke zdi a pojď spát. Vypadáš strašně.“

„Zatímco ty nádherně~. K sežrání~ .“

„Tae, nech to-“

„Pšššššt zajíčku~, jinak si nic neužiješ...“

„Taehy-“

„Miluji tě, zajíčku. Miluji, miluji, miluji a miluji...“

Začal jsi ho líbat, okousávat, vysvlékávat z pyžama. Chtěl jsi ho. Moc jsi ho chtěl. Chtěl jsi to, jako nikdy předtím.

Potřeboval sis užít. Potřeboval jsi být s ním. Potřeboval jsi chutnat jeho rty, cítit, jak se jeho tělo vždy napne, jak zvrátí hlavu a křičí tvé jméno, když mu děláš dobře. Potřeboval jsi to všechno slyšet, cítit, mít.
Naposledy...

...než zase budeš se mnou.

-
Eh, konec se blíží~...