Deadly Triangle [CZ]

XXII.

„Tae?“

„...“

„Tae, mluv se mnou.“

„Proč bych měl?“

„Chci se ti... omluvit.“

„Za co přesně?“

„Za ten předvčerejšek. Já... necítil jsem se dobře. Promiň.“

„To neomlouvá to, že mi nechceš říct, co se s tebou děje!“

„Mám k tomu svoje důvody.“

„Tak svoje důvody?! Jaké svoje důvody?!“

„Tae, nekřič.“

„Proč bych nemohl křičet?!“

„Křičíš, když se zlobíš. A já nechci, aby ses zlobil.“

„Tak mi už do háje řekni, co ti přelítlo přes nos!!!“

„Já... kdybych ti to řekl, tak zničím naše přátelství.“

„Nemyslím si.“

„Jak to?“

„Protože ho ničíš už teď.“

S těmito slovy jsi odešel a nechal ho tam samotného a naprosto bezmocného stát v jedné z městských uliček, kde tě zastihl se procházet.

Jak jsi to mohl dopustit, Tae?

Jak jsi mohl dopustit, že se kvůli tobě sesunul po zdi a neustavičně vzlykal, přičemž šeptal tvé jméno?