Deadly Triangle [CZ]

XXXI.

„Zajíčku, proč mi tohle děláš?“

„T-Taehyungu...“

„Řekni mi, proč sis chtěl ublížit? P-Proč... proč jsi vůbec tu hnusnou kovovou věc bral do ruky?“

„...“

„Mluv!“

„T-Tae... já to prostě... n-nedávám. Já tu... já se tu nechci trápit.“

„To neříkej, zajíčku, to neříkej...“

„T-Taehyungie?“

„Ano, zajíčku?“

„M-Mám tě rád... víš to?“

„... Ano.“

„M-Mohl b-bys... mohl bys mi prosím splnit jedno přání?“

„Cokoliv, zajíčku.“

„P-Polib mě.“

„...“

„Tae, polib mě.“

„Zajíčku... já... nemůžu.“

„Proč? Proč, Tae?! To se ti tak hnusím? To jsem tak odporný?!“

„Zajíčku, neplakej.“

„Tak to udělej. P-Prosím tě o to.“

„Zajíčku...“

„Prosím!“

Rezignovaně jsi vydechl a chytil jeho drobný uplakaný obličej do dlaní. Chvilku jste si hleděli do očí, tys ho hladil po tváři a nakonec jsi bez dalších zbytečných slov konečně udělal to, po čem můj bráška tak dlouho toužil.

Spojil jsi vaše rty.

A také sis konečně uvědomil, jak to Jungkookie celou tu dobu myslel, přičemž sis mohl urovnal i city sám v sobě.
Už tě nepřitahovala Soojin, nýbrž můj malý králičí bráška.

Jak on byl šťastný a ty na tu chvilku taky, že, Tae?