XXVI.

615 87 3
                                    

„Zajíčku! Konečně! Jsem rád, že jsi to zvedl. Kde se touláš?“

„T-Tae...“

„Řekni mi, kde jsi!“

„J-Já...j-jsem už d-doma... T-Taehyungie-e...“

„Zajíčku, ty pláčeš?“

„...“

„Odpověz mi.“

„N-Ne.“

„Takže ano.“

„...“

„Zajíčku, pověz mi už celou pravdu, prosím.“

„Tae, j-já už prostě t-takhle dál nemůžu. P-Prostě to nejde.“

„Co nejde?“

„N-Nejde to skrývat. A-Až moc to bolí. T-Tae, jak moc to bolí!“

„A co přesně tě bolí, zajíčku?“

„S-Srdce. M-Moc a m-moc bolí-í.“

„A z čeho tě bolí? Píchá tě v něm?“

„N-Ne. Je r-rozbitý.“

„...“

„...“

„Jdu za tebou.“

„N-Ne! Ne, Tae! Nechoď! N-Nechci, aby jsi mě takhle viděl!“

„Smůla, zajíčku.“

„Tae!“

Telefon ohluchl a Jungkookie, složen na zemi v kaluži vlastních slz, nedobrovolně čekal na tvůj příchod. Nechtěl tě u sebe a já se mu vůbec nedivím.

Já tě totiž u sebe taky nechci.

Deadly Triangle [CZ]Where stories live. Discover now