XXXIV.

567 92 5
                                    

„Tae?“

„Copak si přeje má láska?“

„Nechtěl bys dneska ke mně?“

„Jistě, moc rád. Kdy můžu přijít?“

„Tak... ve čtyři? Škola mi končí v půl, tak to by bylo tak ideální...“

„A nechceš, abych na tebe počkal před školou?“

„No... radši ne.“

„Proč ne?“

„Ty bys zase něco zkoušel.“

„No a?“

„Spolužáci o mně neví, že jsem... no... na kluky.“

„Tak se to dozví.“

„Ne, Tae, prosím, to není dobrý nápad. Nemám s tím dobré zkušenosti. Opravdu přijď až ke mně domů ve čtyři, dobře?“

„No... tak fajn...“

„Děkuji.“

„Za nic, jen... jaké zkušenosti?“

„No, jeden můj... známý měl pak kvůli tomu ve třídě problémy. Nechci o tom teď mluvit.“

„Chápu. Omlouvám se.“

„To nic.“

Můžeš hádat, o čích zkušenostech mluvil. Přesně tak.
O mých. Nechtěl skončit jako já. Nikdo nechtěl skončit jako já.
Možná tak ty. Ale tos ještě netušil...

Deadly Triangle [CZ]Where stories live. Discover now