Deadly Triangle [CZ]

Ⅵ.

„Tae?“

„Ahoj, zajíčku. Neruším?“

„No, vzhledem k tomu, že je asi půl čtvrté ráno a tys mě vyzváněním probudil uprostřed snu o borůvkových lízákách, tak docela jo.“

„...“

„Ale kvůli tobě budu tento fakt ignorovat.“

„Děkuji.“

„Máš zač.“

„...“

„Promiň, nemohl jsem si pomoct.“

„No dobře. Tak teď k tomu, co jsem chtěl.“

„Poslouchám.“

„Potřebuju parťáka na tajnou misi.“

„Tajnou misi?“

„Přesně tak.“

„A v čem spočívá ta tvoje... tajná mise?“

„To ti řeknu pak. Za deset minut jsem u tebe, tak otevři okno.“

„Cože?! Tae, je no-“

„Nekecej a jdi otvírat to okno!“

„Fajn.“

„Jo a ještě, zajíčku?“

„Co?“

„Opravdu se ti zdálo o borůvkových líz-“

„Taehyungu!“

„Jo, promiň, tak já už jdu. Za deset minut.“

"Jasně."

Takového rozhovory byly na vašem denním pořádku. Veselé, často sarkasrické, bezstarostné...

Proč se postupem času staly smutnějšími a depresivnějšími? Co se s tebou stalo?

-

Hej, chtělo to zkrátka nějaké odlehčení :)...
... na začátek...