XXXIX.

556 87 1
                                    

„Zajíčku?“

„Hm?“

„Opravdu se ti omlouvám.“

„...“

„Nechtěl jsem na tebe zase křičet.“

„Ale křičel.“

„Promiň, neovládl jsem se. Zkrátka jsem vybouchl.“

„Ale moc a zbytečně, nemyslíš?“

„Já vím, já vím. Ale... když mi tajíš různé věci a já na ně potom přicházím, i když jsem žil v domnění, že o tobě vím téměř všechno, je to dost... nepříjemné. A za tu dobu by sis už mohl pamatovat, že nesnáším překvapení.“

„Já vím, Tae. Odpouštím ti a omlouvám se. Miluju tě.“

„Taky tě miluji. Ale jedno mi slib. Už žádná tajemství, dobře?“

„Dobře, už žádná tajemství.“

Takový krásný polibek plný lásky a jistoty, že už o všem budeš vědět. Takhle jsi to chtěl?
A nepřišlo ti to náhodou nefér, že on byl k tobě naprosto upřímný a otevřený, zatímco ty jsi měl před ním tolik tajemství, že by se jen těžko vešly do komory státní pokladnice?

Deadly Triangle [CZ]Where stories live. Discover now