XV.

623 93 0
                                    

„Tae, co je to tedy za úkol?“

„Hm... počkej...“

„Začínám se bát.“

„To je dobře.“

„...“

„Jo! Už vím!“

„N-No, tak co?“

„Nabarvi si vlasy.“

„Cože? Zbláznil ses?! Prarodiče by mě zabili!“

„Tak to máš štěstí, že tu zrovna nejsou.“

„...“

„No tak, na co čekáš?“

„Ne, Taehyungu, tohle neudělám. Mám své vlasy rád.“

„Nikdo netvrdí, že je nemáš rád. Jen si je trošku vylepšíš.“

„Ale mně by žádná jiná barva neslušela.“

„Kecy. A i kdyby, tak co? Mně taky ta moje nesluší.“

„To není pravda!“

„Myslíš?“

„Ano. Tobě sluší všechno. Jsi krásný.“

 „Jo, tak, heh, děkuju?“

„N-N-N-Nemáš za co.“

Kdybys viděl, jak se v duchu profackoval. Nechtěl, abys to věděl. Nechtěl, abys věděl, že tě má více rád a přitom ti složil kompliment, kteří si muži ve vašem věku jen tak pro zábavu nedávají. Tedy, alespoň on byl takového přesvědčení.

Deadly Triangle [CZ]Where stories live. Discover now