Deadly Triangle [CZ]

XLVIII.

„Tae, jsi v pořádku?“

„Ano. Proč bych neměl být?“

„Jsi bledý a máš opuchlé oči. Domů chodíš pozdě. Už se se mnou ani nelíbáš...“

„Jsem v pohodě.“

„Lžeš.“

„Proč myslíš?“

„Poznám, když lžeš.“

„Heh, vážně?“

„Ano.“

„Tak to těžko, zajíčku. Nemáš ani nejmenší tušení, v čem všem jsem ti lhal.“

„Co to říkáš, Tae?“

„Pro jednou pravdu.“

„Prosím?“

„Nic nepoznáš, zajíčku. Vůbec nic.“

„V-Vždyť jsme si řekli žádná tajemství. T-Tak proč-“

„Existují jisté věci, které s tebou za žádnou cenu sdílet nechci.“

„Tak proč jsi chtěl-“

„Musel jsem se ujistit, že mi budeš říkat opravdu všechno. Že budu vědět, jak se cítíš, co se ti děje.“

„Tys to ale nedodržel. A já ti věřil.“

„Jsem lhář, zajíčku. A lhářům se věřit nedá. Nikdy, v ničem.“

„Lhal jsi mi i o tom, že mě miluješ?“

„...“

„T-Tae?“

„Ne, nelhal.“

Políbil jsi ho na líčko a odešel ven. Stejně, jako před lety já. Jungkookie ale za tebou neběžel. Byl z tebe až příliš v šoku.

Proč ho stále v té lži utvrzuješ? Proč mu vlastně nikdy pravdu neřekneš? A proč sis hrál na to, že mě neznáš?

Vždyť jsi byl jeden z těch, kdo mě znal nejlépe.