V utajení

34. Kapitola

Josh

Mason (Luke): píše Hanka124

Další dny probíhaly v podobném duchu. Buď cvičil Josh nebo já a nebo oba. Smáli jsme se, pošťuchovali se, já sílil. Už můžu v pohodě chodit, i když se hodně zadýchám. Uběhl přesně týden a tři dny a k nám se má vrátit Brandon, který nás všechny ale těšil svou přítomností pomocí tabletu, který Ross stále tahal sebou. Je to s ním k nevydržení, jak se na svého manžela těší. Riki si jen láme hlavu na tím, jak si s tátou bude povídat, když nemluví. Neřekli jsme mu totiž, že se Brandonovy hlasivky zlepšily na tolik, že už dovede šeptat. Bude to pro něj skvělé překvapení. "Joshi! Masone! Pohnete těma zadkama a pojďte mi to pomoct pověsit!" křičí na nás z haly Ross. Chce tam pověsit obří transparent s nápisem: Vítej zpátky, Brandone!
Též mu připravil večeři a nám po večeři přistane na krku Riki.

Otráveně jsem se šinul do haly. Přehání to. Zatraceně moc to přehání, navíc Brandon tyhle výlevy nemusí, ale i tak to má vlastně rád. Bože. Sledoval jsem Masona, nebo spíš Masonův zadek, jak šplhá po žebříku vzhůru. Jen si ho pomačkat. „Joshi! " zaječel mi do ucha Ricky. Ten je taky k nevydržení. Je jako Ross. Od rána pobíhá sem a tam a ne a ne se zastavit. „Co?" zabručím, při představě dnešních večerních hrátek s Masonem. „Jsem nervózní! " Jen tak tak neprotočím očima. Přijdu si jako v cirkuse. Ozve se zvonek a Ross seskočí ze žebříku, až zem zaduní. „Opovaž se, " varuju Masona, kterému se zaleskla v očích ďábelská světélka. Odfrkl si, ale naštěstí slezl normálně. Ode dveří byl slyšet hluk a Rickyho pištění. „Bolí mě hlava." Postěžuju si.

"Ale prosím tě, já bych na takovou situaci reagoval dost podobně jako Ross, akorát bych se úplně sesypal a ty, až by tě přivezli, bys mě musel poskládat zpátky dohromady. Ross ho prostě miluje, není se čemu divit, že tak vyvádí, když už ho téměř čtyři týdny na živo neviděl, nelíbal, neobejmul a neošukal. Musel mít takový strach, " povzdechnu si, když čekám spolu s Joshem, až dorazí k nám a papírovému nápisu. "Vítej zpátky Brandone, tak rádi tě zase vidíme." usměju se na něj, když ho Ross vnese v náručí do místnosti. Hlavu má položenou na Rossově hrudníku a široce se usmívá. "Říká, že děkuje, děkuje za všechno." tlumočí nám Brandona Ross, abychom slyšeli. Mezitím je dožene i Riki, který tlačí Brandonův vozíček, jakoby jeden v domě nestačil.

„Já jen říkám, že jsou moc hluční, chápu, proč se takhle chovají. " Usměju se, když spatřím Brandona. Ano, chyběl mi taky a to hodně. Vypadá rozhodně líp. Tiskne se na Rosse a očima sleduje svého syna. „Hlavně dnes nebuď moc hlasitý Rossi, znělo by to, že masturbuješ sám," popíchnu ho a Brandon se zahihňá. Jde to trošku slyšet. „Prý se s tebe stal strašnej perverzák přetlumučí Ross" a následně zrudne. „Ale, zlato, jak jako tvoje sobota? " Ross vypadá mírně vyděšeně, ale Brandon se jen usmívá. Jde poznat, že vtipkuje.

Musím se jen usmívat, je tak hezké je takto vidět. Jsou šťastní a spolu, co víc chtít? "Tati! Pojď, pojď, máme pro tebe i dort, který jsem ti nazdobil, určitě se ti bude líbit." táhne Rick Rosse s Brandonem do kuchyně. Jsem zvědavý, co na to Brandon řekne, Riki se moc snažil.

Výraz Brandona, když spatřil dort byl k nezaplacení. Rychle zakmital očima, jakoby se ptal, to musím sníst?
„Dáš si kousek? " zeptal jsem se okamžitě, abych mu udělal radost. „Nemůžu, žaludek," vyhrkl šeptem a já se ušklíbl. „Doopravdy? " propálil mě pohledem a pak se zubícím se Rickym u svého obličeje do sebe začal cpát tu věc.