V utajení

27. Kapitola

Josh

Mason (Luke): píše Hanka124

Škubnu sebou. „Co se děje? " vyjeknu a postavím se. „M-mám něco udělat? Nebo já nevím, co mám dělat? " Vezmu jej do náruče. Kdyby mi aspoň nestál.

"Nevím, ale polož mě na zem a nakouknu, jestli někdo není v naší ložnici a pokud ne, jdi k obrazu nad postelí, tipuju, že jsou tam zbraně, " pevně ho obejmu."Vezmi pás s házecíci noži a pistoli, pak se vrať rychle za mnou, " políbím ho na rty.Nesmíme nic nechat náhodě, jestli hrozí nebezpečí, musíme být připraveni.Opatrně mě položí na zem a opře o zeď."Zvládneš to, kdyby to chtělo heslo, tak: ZÍTRA." nechápavě se na mě podívá.Pokrčím rameny, Patriša hold věří v lepší zítřky.

Rychle na sebe navléknu alespoň kalhoty. Bolestně zkřivím obličej. Můj rozkrok...
Jak řekl, tak udělám, v ložnici nikdo není a tak dojdu k obrazu, zadám to pitomé heslo a vykulím oči. Po vteřině váhání vezmu to, co chtěl. Chvilku se na to vše ještě dívám, ale nakonec si vezmu ještě jednu pistoli. Ta bude pro mě. Umím střílet. Celkem. Otec mě nutil chodit na střelnici a pak mě bral s bratrem na lov. Nenáviděl jsem to. Rychle vrátím obraz zpět na místo a vrátím se k Masonovi.

"Asi tě nenapadlo mi taky vzít kalhoty, když jsi se oblékal, co?" povzdechnu si a převezmu od něj zbraně, ale všimnu si, že si taky jednu vzal. "Ty umíš střílet?" kývne na souhlas. "Dobře, ale pokud ti neřeknu, tak nestřílej, ano?" jediný, kdo může spustit ten alarm je Patriša, takže bychom se teoreticky měli dostat k ní, ale já mám jasný cíl. "Musíme najít kluky, " prozradím mu svou myšlenku.

„Promiň, " začervenám se a podám mu alespoň své trenky. Jsou pro něj jako kraťasy. „Nejsi v dobrém stavu," připomenu mu, ale i tak ho zvednu do náruče. „Nechci, aby se ti něco stalo, " zamumlám. Jdu pomalu chodbou. Přijdu si spíš ale jako dopravní prostředek a on je můj řidič. „Tady by měli mít pokoj, " zašeptám. Mason kývne a já si vytáhnu zbraň. Rozkopnu dveře a ztuhnu. Přede mnou stojí Peter a u něj klečí Ross, který vypadá naprosto mimo. Rychle přeletím očima místnost a všimnu si nehybné postavy na zemi. Brandon. Ricka nikde nevidím a to mě děsí ještě víc. „Tak tu zbraň hezky polož,"zašklebí se a pistoli přiloží k Rossově hlavě.

Nemůžu uvěřit svým očím. "Petere! Pusť ho!" zavrčím, když já i Josh bezmocně pustíme zbraně na zem. "A proč bych měl? Než půjdu do vězení, tak si aspoň užiju a nikdo z vás mi v tom nezabrání, " rozesměje se. "Jo, Masone, ten pás s noži si taky sundej, ať se nikomu nic nestane, to bys přece nechtěl." Tak nechutně se šklebí a já jsem nucen si pomalu sundat pás, který zakrývá můj vzrušený rozkrok, kterého si samozřejmě hned všimne. "Heleme se, tebe tato situace až tak vzrušuje, jo? Určitě si představuješ, jak bys byl na jeho místě, viď?" ten jeho slizkej výraz. "Kde je Riki?" prsknu.
"Ten mrňavej? Brečí  támhle v koupelně, támhle ten debil ho tam strčil a zamčkl ve chvíli, kdy jsem sem vlezl, ještě jsem nenašel klíč, možná ho jeden z nich spolknul..." "Nedělej si z toho legraci a řekni, co chceš! Moc dobře víš, že udělám cokoliv, abych své přátele před tebou ochránil."I když Josh nechce a snaží se mi v tom zabránit, spustím nohy z jeho náruče na zem a postavím se tak před něj. "Vždyť jsi vždycky chtěl mě, co si namlouváš? Že tě uspokojí taková skála, nenech se vysmát, vždyť jsi byl vždycky na malé roztomilé chlapečky, jako jsem já." Arogantně se na něj usměju, potřebuju dostat Rosse od té zbraně.