V utajení

30. Kapitola

Josh

Mason (Luke): píše Hanka124

„Netrap mě, " zakňourám zlomeným hlasem. „Notak, Mason..." začne mě líbat, ale já chci víc. Nevím, kdy jsem byl naposledy takhle nadržený. Možná, že nikdy. Roztáhne mi nohy víc od sebe a já se nervózně zavrtím a trochu se mi zrychlý dech. Něco v hlavě mi říká, že tohle není správné, ale nevím, co to je. Nepamatuju si to. Ani si to nemohu pamatovat a za to jediné děkuju. „C-co to? " hlavou se konečně sice přiblížil k mému rozkroku, ale i tak se ho nedotýkal. Spíš mířil k mému vchodu. „Masone, jak to mysl... Jak myslíš to očištění?" vykviknu a opět se prohnu slastí.

"Uvidíš, hlavně se neboj, " pohladím ho po boku a opatrně vydechnu teplý proud vzduchu na jeho chvějící se vstup. Má ruka putuje k jeho délce a můj jazyk k jeho dírce, kterou poškádlím jemným zakmitáním jazyka na těch sevřených svalech. Pumpuju jednou rukou, zadek mu hladím druhou rukou, sem tam se od lízání jeho vchodu přesunu na jeho naběhlé kuličky. Krásně mi k práci vzdychá a já jsem spolu s ním v sedmém nebi.

Z úst se mi draly hlasité steny. Pocity, které jsem prožíval byly neskutečné. „Masone, " jeho jméno jsem zopakoval snad milionkrát. Můj vrchol se blížil strašně rychle. Hruď se mi dmula neuvěřitelně rychle a svými dlaněmi jsem si zakrýval obličej. Mé nohy byly ve vzduchu a roztažené od sebe, jak jsem si nikdy nemyslel, že to půjde. To, co bylo na tom všem asi to nejvíc, za co jsem se styděl, byl fakt, že jsem chtěl pořád víc. Nikdo mi nikdy nedovolil cítit se takhle. Nikdy jsem si ani nemyslel, že se můžu cítit tak skvěle.

Je tak neskutečně sexy, to, jak se pánví snaží dostat ke mně blíž, to, jak chce víc. Víc... Ale já mu zatím víc než toto spojené s vyvrcholením nedám. Nejsme ještě připraveni se konečně plně spojit. Zrychlím pohyby jazykem a rukou, cítím, jak se třese před přicházejícím orgasmem. Líbí se mi, jak zesílil zvuk mého jména. A náhle, jako by vybuchla sopka spermatu, je to úplně všude. Jeho břicho, povlečení, má ruka a... Strop? Vážně? To jsem tak dobrý? Jsem zvědav, kdo z nás tam poleze to setřít...Se širokým úsměvem se nad něj nahnu, aby hezky viděl, jak si slízávám jeho nadílku z ruky.

Vyčerpaně na něj upírám svůj pohled. Když si konečně uvědomím, co dělá tak si zakryju tvář. „Ne-neolizuj to, prosím." Jen se zahihňá a políbí mě. Polibek mu opětuju. „Děkuju," špitnu. Jsem naprosto zahanbený. „Je to všude. " Chtěl bych se propadnout hanbou. Tělo se mi stále mírně z onoho zážitku chvěje.

Natáhnu se k nočnímu stolku, kde se nachází papírové kapesníčky. Utřu si zbytek bílé tekutiny z ruky a pak mu očistím i břicho. "Vždyť to nevadí, jen to musíme uklidit dřív, než to zjistí majitelka domu, " trošku se zachichotám a natáhnu se pro další polibek. "Líbilo? Stále ti připadá, jako bych měl málo energie a potřeboval si odpočinout? Pokud ano, tak ti mile rád ukážu opak, a zjistíme, kolik toho v tobě ještě je, " poškádlím ho a on se na ně překvapeně podívá. "Co je? Mám novou oblíbenou relaxační činnost."

Zrůžovím snad ještě víc. „Takovou relaxaci ti schvaluju, " řeknu rychle a políbím jej. „Bylo to neskutečně moc úžasné." Obejmu ho. Stále jsem sice nahý, ale to nevadí. Podívám se na strop. Je tam malinká skvrnka. To je z toho, že je ta postel tak vysoko a ten strop tak nízko. Zvednu se a rychle to začnu utírat těmi kapesníčky. Náhle se otevřou dveře. Stojí tam bratr. Nechápavě na mě kouká a já koukám nechápavě na něj. Než se naděju, tak do místnosti nakoukne i ta ženská a Mason mě strhne na postel a přehodí přeze mne peřinu.