V utajení

5. Kapitola

Josh

Mason (Luke): píše Hanka124

„Ne, je mojí povinností se o něj starat," řeknu klidně a začnu si sbírat své věci. „Počkej, tak, tak půjde s námi!" vyjekne v poslední chvíli Charlota a pousměje se tím hezkým nesmělým úsměvem. „Tak dobře,"taky se pousměju, třeba je tenhle výkřik do světa jen šok z otcovi smrti... Nebo to byl právě její otec, co ji držel na uzdě. „Pak to ale není žádná..." Matka zmlkla a zle si Luka přeměřila. „Matko, musím se o něj starat, je to moc milý chlapec. " Dál si nás všechny přeměřuje pohledem a pak pošle všechny, až na mě, pryč. „Joshi, " její tón hlasu je podivný. Nelíbí se mi. „Chápu, že můžeš mít určité choutky, ale tahat se s ním na veřejnosti, když máš snoubenku, která ti může dát vše. Mysli na svou rodinu. Na naši pověst." Nachápavě na ni hledím. „Co? " vypravím ze sebe. „Je to můj vzdálený příbuzný a nemám žádné choutky. Je mu šestnáct, matko. "S tím se zvednu a se slovy sbohem se vydám za těmi dvěma. To si opravdu myslí, že je to můj vydržovaný milenec?

Přešlapuju za zavřenými dveřmi, jsem připraven tam při sebemenším podivném zvuku vtrhnout. "Já jsem Charlot, jak se jmenuješ ty?" zeptá se nesměle. "Luke," špitnu. Na to vyjde naštvaný Josh ze dveří, chytne mě za ruku a s tichým jdeme mě táhne zpátky do auta. "Proč jsi naštvaný?" zeptám se nejistě po chvíli ticha. "Jestli je to kvůli tomu tvému rande, můžu zůstat doma, nic se mi nestane, slibuju."

„Nejsem naštvaný, jen mě něco šokovalo a ne. Půjdeš hezky se mnou." Otevřu mu dveře a Charlot pomohu i nastoupit do auta. „Zajedeme do restaurace?" usměji se na ni a ona kývne. Popotáhne si ten strašný svetřík a já zabočím doleva. Trochu vylekaně sebou cuknu, když mi položí ruku na stehno. „Charlot, myslím, že tohle je velmi nevh..." Začala mi jezdit po stehně nahoru a dolů ve smyslu hlazení. „Charlot," chytím její ruku do své a oddělám její ruku. „Tohle je vskutku nevhodné. "

Takže jsem teď pátý kolo u vozu. Ti dva se věnují jen samy sobě. Teda Charlot Joshovi a on to nechce. Rozhlížím se okolo, jestli tu náhodou není něco podezřelého. Natáhnu se pro jídelní lístek a za ním si přečtu lístek od Sam. 'Máme Colina, ten druhý pláchnul, dávej pozor a všechny kamery jsou na svém místě.' Krátké, ale i tak jí budu muset vyčíst, že to nezašifrovla... Josh se na mě dívá, tak lístek zase schovám s tím, že ho musím pak zničit."Můžu dostat zmrzlinový pohár?" taky k němu zvednu oči a on se zamračí. "Ne, nejím pořád jen zmrzlinu, " taky se zamračím a zkřížím si ruce na hrudi.

„Včera jsi snědl celý kyblík, "dál jej probodávám pohledem a Charlot si povzdechne. „Tak mu to obědnej." Nakonec to vzdám a vyhovím jim. „Je alespoň dobrý? " zeptám se jej ve snaze nějak návazat konverzaci a uniknout tak Charlot. Tohle je vlastně naše první "rande" a upřímně. Absolutně se k sobě nehodíme. Také nemá vůbec přehled, nemá o ničem přehled, leda tak o kosmetice a oblečení. V tom zas nemám ale přehled já. „A nějakou knihu? Čteš ráda? "optám se jí.

Dělám, že si všímám jen své zmrzliny, ale mám přehled úplně o všem. O tom, jak se Charlot zoufale snaží vymyslet nějaké společné téma i o tom, že o dva stoly dál sedí Marty s rukou obmotanou kolem Samanthyných ramen. "Co televize, jaké máte rádi filmy nebo seriály?" snažím se pomoci Charlot. Joshovi se zaleskne v očích a začne povídat něco o sérii filmů Sherlock Holmes a Charlot se k němu přidá. Děkovně na mě kývne a já dělám, že si jich nevšímám. "Sice jsem viděla jen filmy a seriály, ale ty jsi knihy o Sherlockovi určitě četl. Co se ti zdálo lepší?" usmívá se na něj Charlot.