V utajení

21. Kapitola

Josh

Mason (Luke): píše Hanka124

Ráno mě vzbudí Marty s tím, že se tu objevil Samuel a chce mluvit se svým bratrem. Můžu si říkat, jak je to nebezpečné a že ani nevíme, jestli s ním bude chtít mluvit a tak, ale Marty mi tak hlasitě odporuje, že vzbudí Joshe. "Samuel je na chodbě a čeká na svolení si s tebou promluvit. Chceš s ním mluvit?" zeptám se ho, nahmatám jeho ruku a stisknu ji. Je vidět, jak přemýšlí, v obličeji se mu střídá hodně emocí, ale nakonec kývne. Nejspíš chce zjistit, co se mu to děje s životem. "Jen vás chci upozornit, že u vašeho rozhovoru bude muset být přítomen ještě nějaký agent." pronese Marty myslící sebe. Josh se na mě tázavě podívá. "Jestli chceš, můžu to být i já." Marty začne hned odporovat. "Jsi mimo službu!"
"No a co. Jsem Joshův přítel a pokud si mě tam bude přát, budu to já, kdo tam bude."
"Ale jsi zraněný! "
"Marty, moc dobře víš, že ten agent s nima tam má být jen pro to, aby se na našeho chráněnce a agenta nemusel dávat odposlech. A kdyby se něco dělo, ty budeš za dveřmi."

„Chci, aby tu byl jen Mason, " zamumlám, ale oni mě ignorují. Nakonec tu zůstane ten chlap a Mason. S napětím hledím ke dveřím. Do místnosti vstoupí Samuel a já na něj mlčky hledím. „Brácho," usměje se slabě, ale já ho ani tak moc nevnímám. „Neříkej mi tak. "

Zůstali jsme tam nakonec oba, protože Marty je moc starostlivý. Ale Joshe jsem slyšel, jsem rád, že mě tu chce. Stiskne mi ruku a já mu to oplatím. "Ale, brácho, co tě žere?" snaží se vtipkovat Samuel. "Že by to, žes ho opustil, znásilňoval ho nějakej cvok a někdo se ho několikrát pokusil zabít?" mumlám si pro sebe, ale asi mě slyšel jen Marty, který mě spraží vraždícím pohledem. "A ty seš jako kdo? Nějaký středoškolák, který se připletl na ulici do přestřelky?!" zavrčí na mě Samuel, takže mě asi slyšel. "Tenhle "středoškolák", by tě bez problémů sejmul, kdyby mu kulka neprolítla pár cenťáků od srdce!"
"Hele, nevyskakuj si maličký, jinak se ti něco stane a nepomůže ti ani maminka." Vysmívá se mi, on se mi vysmívá! Kdyby mě nedržel Josh a z druhé strany Marty, asi bych po něm zranění nezranění, bratr nebratr, skočil. "Proč tu vlastně to naštvaný štěně je? Je to jasnej civilista, nemá tu co dělat!"

„To ty tu nemáš, co dělat! " vykřiknu a on zmlkne. „Mason pro mě obětoval život a je agentem už od dětství, narozdíl od tebe a narozdíl od tebe tu pro mě byl a nevyužil mě k jakémusi kódu!" „Mně je to líto, Joshi, vždyť jsi to zvládal ne? Měl ses dobře. " Usmál jsem se. „Jo, bylo to fakt úžasný. "

"Pokud za úžasný považuješ, tu starou semetriku a tu čubku, která Joshe zdrogovala a měla si ho vzít. A ten největší čurák na světě, který je ale naštěstí už mrtvej."
"Jaká semetrika a jaká čubka a čurák?!"
"Myslím tvou matku, Charlot, Joshovu snoubenku, a Toda Radda."
"Moje matka není žádná semetrika, je to milující mamka! Takže si ji neber do huby, ty skrčku!"
"Milující matka, hmm, zajímavé, proto jsi od ní utekl? A nechal Joshe samotného a tou fůrií, která ho chtěla připravit o práci, přátele a očividně ho nenávidí?!"Tolik vzteku, neudržel jsem to v sobě. "Promiň Joshi, musel jsem to říct..." zamumlu a zahanbeně skloním hlavu nad tím, jak jsem vybouchnul. I když Samuel by se měl taky stydět, mít já někde rodinu, aspoň po očku bych je kontroloval a hlídal, jestli jsou v bezpečí. Rozhodně by se nestalo, že by mi někdo znásilňoval příbuznýho.