V utajení

24. Kapitola

Josh

Mason (Luke): píše Hanka124

Jsem rád, že to vidí stejně, i když on má mnohem horší důvod k odkládání našemu kompletnímu fyzickému spojení. Chudák. Ale nepřemýšlím nad tím dlouho, protože mě plně zaměstnávají jeho dokonalé rty, kterých se nikdy nenabažím. A ty jeho ruce, které mě prvně hladí všude možně a pak mi ve svých velkých dlaní sevře půlky. Je to úžasné, užívám si každý jeho pohyb a snažím se mu vše oplácet tou nejvyšší mírou, kterou ve svém nynějším stavu dokážu, ale moc mě toho dělat nenechá. Teď sedí obkročmo na mně on a s malým fascinovaným úšklebkem sleduje, jak reaguju na každý dotyk jeho ruky na mém už dost vzrušeném rozkroku. Je už to tak dlouho, co jsem někoho měl. Pomalu mi stahuje kalhoty a stále mi hledí do očí, jakoby čekal, jestli ho nezastavím. Ale to já zatím nemám v plánu. Chytne i za lem boxerek, ale značně znejistí. "Jestli to dělat nechceš, nemusíme, postačí mi, líbání. Chápu tvou nejistotu, jdeme na to rychle. Ale já mám jasno, dokud nepřijde má poslední hodinka, budu jenom tvůj a potom taky..."

Zakroutím hlavou, ale slova se mi zadrhnou v hrdle. Stáhnu mu i boxerky a následně na mě vyskočí jeho ztopořený úd. Nejistě mu olíznu špičku penisu. Hlavou mi probleskne nepěkná vzpomínka, ale tu rychle zaženu. Tohle je Mason. Tohle potěšení je jen a pouze pro něj. Začnu jazykem kmitat po jeho špičce a rukou mu zpracovávám chloubu.

Mé tělo se mírně chvěje vzrušením, které mi způsobuje. Divím se, že to tak dobře umí, netypoval bych ho na to. Mám prsty zapletené v jeho vlasech a užívám si každý jeho úžasný pohyb. Po pár dalších tazích jeho jazyku se s výkřikem udělám. "Promiň... Já, já jsem tě měl upozornit, promiň." začnu se mu omlouvat a utírat mu obličej tričkem.

„Neomlouvej se, "pousměju se slabě a sám si rychle stírám z obličeje jeho sperma. „Bylo to dobré?" souhlasně začal přikyvovat a přitáhnul si mě do polibku. Nečekal jsem, že se bude potom, co jsem měl jeho penis v puse, chtít líbat. Opět jsem jej jemně hladil po bocích. Odtáhl jsem se ale, kdy se rukou dotkl mého rozkroku. „N-ne to. Někdy jindy, až budeš zdravý, teď ještě, ještě prosím ne. " Zašeptal jsem, musel jsem mu být k smíchu.

"Dobře... Chápu tě." obejmu ho a věnuju se alespoň jeho rtům. Kolenem jemně tlačím na jeho rozkrok. Chci mu nějak pomoct, ale nechci ho nějak rozrušit nebo tak něco.

Spolupracuju, ale myšlenkami jsem stále u jeho kolena v mém rozkroku. Nervózně si hryžu ret, taky mi sem tam unikne sten. Nervózně těkám očima po jeho obličeji a je mi hodně trapně. Znovu mi položí ruku na již značně znatelnou bouli v rozkroku a jemně ji hladí. Zprudka se nadechnu. Je to příjemné.

Kontroluji jeho výraz, kdykoliv jsem schopný přestat, kdyby nechtěl nebo se mu to nelíbilo. Hladím mu intimní partie přes vyboulenou látku kalhot. "Mysli jen a jen na mě, " šeptnu, když vidím jeho kladnou, i když vystrašenou odpověď. "Věř mi, bude se ti to líbit, a když ne, tak mi to hlavně dej hned najevo, ano?" opatrně na mě kývne. Má ruka se pomalu přesouvá k rozepínání kalhot. Cítím z něj, že to chce, jen má holt strach. Rozhodnu se si celou jeho pozornost ukrást pro sebe. Nezbude místo na strach.

Začal mě náruživě líbat a já mu polibky zvládal oplácet jen tak tak. Nějak se naše pozice otočili a on na mně skoro ležel. Nepřestával zaměstnávat mé rty a jeho ruka se již dávno obmotala kolem mého penisu. Kňoural jsem mu do polibků a sem tam jsem mu do zadku zaťal prsty. Z očí mi náhle začaly téct slzy a on se vyděsil. Nedovolil jsem mu se ale odtáhnout. „Pokračuj, prosím. "