V utajení

22. Kapitola

Josh

Mason (Luke): píše Hanka124

Opět si začnu škrábat ruce, ale Mason mi v tom po chvilce zabrání. „Já to zvládnu, " zašeptám. „Nechci, aby se cokoli stalo vám." Nesnáším to, jak se teď chovám, nesnáším své nynější slabošské chování. Příliš projevuju emoce. Až moc.

"Dobře, připravíme se na to." Držím si Joshe u sebe. Musím se co nejrychleji zotavit, abych mohl ochránit svého milého i jeho bratra. "Pane, Joshi, pokud se tato mise schválí, bude nejméně dva měsíce trvat, aby byl vyhazov pana Greena uvěřitelný. Vy, Mason a ti tři budete převezeni na nové bezpečné místo, nikdo kromě našeho týmu nebude vědět, kde jste, všichni si budou myslet, že jste v programu na ochranu svědků. Tam se bude Mason muset plně uzdravit a znovu si spolu zahrajete na vzdálené příbuzné a malého ustrašeného, psychicky nemocného Luka. Agente Greene, až opustíte tuto budovu, ihned se dostavte za Patrišou a vše jí objasněte." rozkáže Marty. "To myslím nebude potřeba pánové, všechno jsem slyšela, " ozve se ode dveří hlas naší šéfové.

Do místnosti vstoupila ta žena, ta jakože psycholožka. Nedůvěřoval jsem jí, nikomu jsem nemohl už plně důvěřovat. Ani Masonovi, ani bratrovi, ani sám sobě. Svět plný nejistoty. „S tímto plánem souhlasím, samozřejmě se toho bude muset mnoho doladit, ale to již není vaše starost. Také bych byla pro to, aby byl Váš bratr, tedy Vy Greene, budete s nimi, k tomu se bude v domě pohybovat ještě jeden agent, Peter, víš koho myslím, Masone. Ten nový. Víc nebude potřeba, místo je naprosto zabezpečeno a není potřeba se obávat. Zásahová jednotka však bude okamžitě k dispozici. Nemáte se skutečně čeho bát. Též potrestání bude na snadě. " Zadívala se na bratra a on sklopil poníženě pohled.

Proč Peter?! Proč zrovna ten Peter! Všichni to Patriši odkýváme. Nechci tam Petera, už od toho, co k nám nastoupil se mi snažil dostat do kalhot. Byl jsem s ním na schůzce jednou a stačilo mi to, k jeho smůle jsem mnohem lepší, rychlejší a silnější než on, jinak by se mu povedlo mě znásilnit. Sice se mi po tom výprasku týden vyhýbal, ale teď je se snaží znovu, nosí mi kytky, bonboniéry, pořád mě někam zve a kam se hnu, tam je taky. "Jsem ráda, že jste v pořádku, pane Masone i vy pane Joshi, ale oba byste měli odpočívat, nechám vám srazit postele, abyste se nemuseli tak mačkat a nehrozil by vám pád. Věřím, že se oba kvůli odhánění nočních můr potřebujete, viďte pane Masone, " mrkne na nás s úsměvem Patriša a pak se všichni odeberou do budovy NCIS začít zařizovat vše, kolem naší nové mise.

Odkýval jsem jim to a poté, když odešli a srazili nám postele, tak jsem Masona pevně objal. „Co se děje? Jsi naplý a znejistěl jsi, až po těch jejích instrukcích. Děje se něco? " zeptal jsem se nejistě a pohladil jsem jej po boku. „Bude, bude to dobré, zvládneme to." Políbil jsem jej na odhalenou klíční kost.

"Jen nemám toho agenta rád" a teď se zraněním nebudu mít moc možností se mu bránit... Nechám se jím objímat a vděčně se k němu tisknu. "Jo, zvládneme to, všechno " špitnu a na to ho políbím na rty. Josh se jemně chvěje, tiskne mi dlaně na boky. Je úžasné, být někým takto objímán. "

Něžně jej hladím a vychutnávám si polibky. Mason on, dodává mi sebedůvěru. Je mi s ním tak moc krásně. Nevím, jak dlouho jsme se líbali, taky fakt, že to není puberťák a již není pod zákonem mě lehce ukonejšil. I tak jsem proti němu byl ale stařec. „Půjdeme spát? " zašeptám a otřu se o jeho nos svým nosem.