V utajení

12. Kapitola

Josh

Mason (Luke): píše Hanka124

Jsem tak rád, když se jeho rty dotknou těch mých. Je to něco úžasného. "Josh má pravdu, co si něco zahrát? Nějakou hru na počítači pro dva, určitě tě porazím," navrhnu a půjčím si Joshův notebook. "Zmrzlinky? Oheň a voda? Výbušní panáčci, kadící bomby?" navrhuju hry, které si pamatuju. Sam je mě nutila hrát strašně dlouho, prý abych si užil dětství.

Ti dva se vesele baví a já je s úsměvem na tváři poslouchám. V klidu krájím zeleninu a maso. Rýže už se dávno vaří a ostřejší omáčka s masem už se taky chýlí ke konci. „Ke stolu! " zavolám na ně a naberu poslední porci.

"Hele, ty mi schválně zavazíš."
"Ne, to ty zavazíš mně!" pokřikujeme na sebe a smějeme se, teda až do té doby než na nás nezavolá Josh a Rickovi v tu chvíli nezakručí v břiše. Sedíme u stolu a dlabeme oběd, když nám Josh oznámí, že si máme pospíšit. "Proč? My někam jedeme?" ptá se Rick s plnou pusou. "Musím k doktorovi, ale pak bychom mohli ještě na zmrzlinu, ne?" otočím se prosebně na Joshe.

„Tak jo... Ale ne, že se přecpeš. " Dojíme a já umyju nádobí. K mému překvapení mi dokonce pomáhají... To bylo doopravdy překvapivé. Na to jsme se naskládali do auta a já se rozjel k tomu... K té budově. Ani nevím, jak to vypadá, je to hodně vzdálená čtvrť.

Jedeme autem a já jsem trošičku nervózní, přeci jen u Patriši člověk nikdy neví. Sedím na zadním sedadle s Rickem, který mi vypráví nevtipné vtipy, které ho naučil táta Brandon. Ross se jim prý vždycky směje a Rick nechápe proč.No, já to chápu, vtipy vůbec nejsou vtipné, ale Ross se směje, protože je vymyslel Brandon a on mu chce udělat radost. Zastavíme před rodinným domkem, no jo, ten se hold lépe hlídá. "Musím tam?" špitnu a podvědomě se dotknu skryté zbraně. Když nebudu s ním, může se cokoliv přihodit,... ale to může, i když s ním budu.

Cestou poslouchám zase ty přisprostlé vtipy, kde pointa jaksi mizí. Dokonce kazí i malé dítě. S povzdechem jsem zaparkoval auto a vystoupil jsem. Ti dva mě okamžitě následovali. Byl jsem nervózní. Budova nevyhlížela dvakrát nádherně. Chytil jsem ty dva za ruce a vydal jsem se k budově. „Zvládneš to. "

Stisknu mu pevně ruku, však připraven se mu kdykoli vytrhnout a chránit oba dva. Vejdeme do tichého domu, kde hned na druhých dveřích je napsáno jméno mé psycholožky. Josh zaklepe a vejde dovnitř. Je tu čekárna a další dveře, za kterými na mě čeká šéfová. Josh jde zaklepat, zatímco já s Rickem si sedneme na lavičku o kousek vedle. "Dobrý den, " vejde do místnosti Sarah za ruku s Martym. Sednou si na lavici vedle a špičkují se spolu.

Je mi nepříjemné poslouchat ten pár. Asi mají manželské problémy, proto sem chodí. Konečně se otevřou dveře a já překvapeně zamrkám. Měl jsem za to, že tato žena je sociální pracovnicí. Couvl jsem. Ona začala rychle mluvit a následně si Luka vtáhla dovnitř. Ani jsem jej nestačil obejmout. Nic. Posadil jsem se tedy k Rickovi. Bohužel se mě ti dva otravní lidé snažili zatáhnout do svého rozhovoru. Odpovídal jsem jim nezaujatě a věnoval jsem se hlavně Rickovi.

Dveře se za mnou zavřely a hned jsem musel dát Patriše podrobnou zprávu o tom, co jsem zjistil a co se dělo. O nevlastním bratrovi, děsném chování Joshovi matky a Charlot, taky o mém jednání během všech tří nebezpečných situacích a mém krytím. "Pane Halle, nemyslím si, že je pro vás dobré v této misi pokračovat. Pan Josh se pro vás stal velmi důležitým, nechci vás vidět utrápeného, až bude konec, " její pohled trošku zjihl a konejšivě mě pohladila po rameni. "Já vím, vím to, Patrišo, a proto ho musím ochránit, i když mě potom bude nejspíš nenávidět."