V utajení

10. Kapitola

Josh

Mason (Luke): píše Hanka124

"Ale proč? Já to nechápu, " řeknu smutně. "Má být rád, že má dva tatínky, já už nemám ani jednoho. To mi bude muset vysvětlit. Nemůže říkat takové věci jen tak, pak se něco stane a už to nebude moct vzít zpět, " mumlám si pro sebe a při tom svírám ruce v pěst. Než jsem přešel kvůli Patriše k NCIS, tak jsem byl v elitní jednotce u protidrogovýho. Měl jsem parťáka Finna. Jeden večer jsem se s ním strašně pohádal, asi kvůli rozdílu ve věku, byl o jedenáct let starší. Mně bylo čtrnáct a mu dvacet pět, cítil za mě zodpovědnost a bál se o mě. Měl jsem za úkol proniknout do nějakého střeženého objektu a on mě nechtěl pustit samotného. Řekl jsem mu hodně ošklivé věci, on se naštval, zamlčel mě v autě a šel tam místo mě. Mise se nepovedla, už ani nevím, co se pokazilo, ale Finn byl nenávratně pryč. Prý ho někdo překvapil zezadu a zbraní malé ráže mu vpálil kulku do hlavy. Kvůli mně. Jedna z věcí, které si nikdy neodpustím. Měl jsem na jeho místě být já a né on, ženatý chlap s dvěma malýma dětma a krásnou manželkou.

Luke se zdál, že se jej to hodně dotklo. Konejšivě jsem jej proto objal. „A neudělal jsi něco... " Brandon se zamyslel a pak jen zavrtěl hlavou. „Odkdy se tak chová, nebo kdy ti to řekl?"
„Asi... Já nevím. Asi když byl u mě v kanceláři. Nevím. „Bude to dobrý," poplácám ho po zádech a on se zvedne. „Zítra by jej Ross teda přivezl, jo?" zase se tváří, že se nic neděje. „Ty nepojedeš? " „Odmítá se mnou být v jedné místnosti, natož v jednom autě," zasmál se a s rychlým rozloučením zmizel. „Nevadí, že tu bude, "otočím se na Luka a pohladím jej po tváři.

Byl jsem tak zamýšlený, že jsem si ani nevšiml, že odešel.
"Nevadí, " špitnu a přitisknu se k němu. Stýská se mi po Finnovi. "Ale budeš mě mít rád, i když tu bude?" zeptám se smutně. Musím zařídit, aby byli pro všechny případy oba dva pořád u mě. "Co budeme dělat teď?"

„Budu, rozhodně budu, "zakývám rychle hlavou a políbím jej. „Chtěl bych tě líbat, ale stále... Je ti jen šestnáct a já. To co ti dělám je špatné, využívám tě a a prostě." Přitiskl se na má ústa a já jej objal kolem boků.

Nechci poslouchat ty jeho kecy, zvlášť když je to naopak. To já využívám ho. Líbám ho, objímám ho, nechci se jej pustit. "Jestli je něco špatné nebo dobré, určíme my sami. Mám tě rád a chci, abys mě líbal, " pronesu, když se od sebe odtrhneme v důsledku nedostatku kyslíku. Zase se červenám. Jsem opravdu jako malý, naivní a stydlivý puberťák.

Zasměju se a opět se nalepím na jeho rty a vychutnávám si jejich chuť. Nechci jej nijak vylekat, ale přijde mi, že on se stále snaží být hodně... Hodně... Nevím jak to popsat. Nakonec nad ním ležím, jeho ruce mám ve svých a naše hrudě se o sebe opírají. Je to hodně intimní. Náhle se rozezvoní telefon, ale není můj. Luke se odtáhne a vytáhne svůj telefon. Ani jsem nevěděl, že nějaký má. Přijal jej a do tváří se mu hrnula červeň. Cosi začal vztekle mumlat do telefonu a pořád koukal někam do stropu.

Proč mi musel zazvonit mobil... Patriša... "Masone Halle! Co si myslíte, že děláte?"
"Svou práci?"
"Pane Halle! Já vás vidím! Takové intimnosti! Tato mise se vám začíná vymykat kontrole. Měli bychom si promluvit."
"Patrišo, já, já vám říkal, že to není dobrý nápad..."
"Napíšu jako vaše psycholožka panu Joshovi, aby vás ke mně dovezl, nebojte, bude tam i Marty se Sarah, ochrání ho, zatímco vy budete se mnou."
"Dobře, ale zítra má přijet syn jeho šéfa..."
"Ať ho vezme s sebou... A pane Halle, vidím vás, tak se podle toho zařiďte." Típnula hovor a já celý rudý kouknu na Joshe, kterému právě volá má "psycholožka".