I will protect you

25.Kapitola

Jungkook
„Jungkooku, omlouvám se. Prosím uklidni se." Hoseokův hlas byl váhavý a já uvažoval, proč jsem tak zareagoval. Vždyť přeci už mi dotyky nevadily, tak proč se mi teď převrátil žaludek a chtěl jsem odsud zmizet?

„Je to dobré, prosím, odpusť mi." kolem mého pasu se obmotal Hoseokův ocásek a Yoongi jen mlčky přihlížel, když si však všiml mého pohledu podpořivě se na mě usmál. „Omlouvám se." zamumlal jsem a oba se na mě zmateně podívaly, když v tom jsem chytl Hoseokův ocásek a prudce ho zmáčkl až Hoseok vypískl. Yoongi se ochranářsky postavil před Hoseoka a já si skousl ret.

„Promiň mi." vysypal jsem ze sebe a začal utíkat ven. Nechtěl jsem ublížit Hobimu, ale kluci by mě jinak nenechali odejít za Taem. A i když ho hledal Joon, rozhodně ho neznal tak dobře jako já.

Podíval jsem se na oblohu a uvažoval, kam jen mohl jít. Nemusel zrovna dvakrát tmu, takže by neutekl nikam do lesa, který byl poblíž. Bude někde, kam bude svítit měsíc...

A pak mě napadla řeka. Říkal, že ho uklidňuje ten zvuk, a když jsme spolu šli tady venku, vždy jsme šli k řece a na to samé místo. Byl jsem si jistý, že tam bude a rozběhl se tam.

A naštěstí jsem měl pravdu, seděl na břehu koryta, zády ke mně, a hleděl do řeky. Potichu jsem k němu přišel, sedl si za něj a pevně ho objal zezadu. „Klidně mi ubliž, ale nepustím tě." zamumlal jsem a Taehyung celý ztuhl. „Neublížil bych ti." řekl na zpět a já se usmál.

Byl jsem rád, že tentokrát mi dotyk nevadil, byl jsem rád, že jeho se můžu dotýkat, jakkoliv jsem jen chtěl, a to že jsem chtěl. „Děkuju." zamumlal jsem a dal mu pusu na krk. Tae se, ale odtáhl a sedl si čelem ke mně.

Vzal jsem ho za ruku a po jeho syknutí mi došlo, že v jeho pokoji byla krev. Podíval jsem se na jeho ruku a ve svitu měsíce na jeho dlani rozpoznal krev. „Co se stalo?" zeptal jsem se a on pokrčil rameny. „Nevím, chtěl jsem dát vázu pryč, abych se přes ten stolek dostal do okna, ale nějak mi praskla v ruce." zazubil se a já si povzdechl. Jednou idiot vždy idiot.

Po chvíli se mi začal dívat do očí, zatímco já do těch jeho. A tak jsem se k němu začal přibližovat, abych ho mohl políbit, ale zastavil mě.

„Nedělej to Kookie. Líbání si nech pro někoho, koho opravdu miluješ. Jen jsem ti chtěl dokázat, že ty to zvládneš." pohladil mě po tváři a já protočil očima. „Posloucháš mě? Řekl jsem ti, ať mě neodstrkuješ, že tě miluju. Myslíš, že to říkám jen tak?" řekl jsem naštvaně a on se jen usmál.
„Chápu to, známe se od mala, ale Kooku věř mi, že láska to není." odbyl mě, ale já ho chytl za tričko a přitáhl k sobě. Hleděl jsem mu do očí, než jsem ty svoje zavřel a políbil ho. Dával jsem do toho vše, ale opravdu vše. Potřeboval jsem, aby věděl, jak moc ho potřebuju.

„Nezpochybňuj moje city. Vím, co je láska Tae. A vím, že to je to, co cítím, když jsem s tebou." řekl jsem vážně a on se slabě usmál. Stále mi nevěřil a já si povzdychl. „Jak dlouho to je, co jsme se neviděli, než mě Jin přivedl k Joonovi?" zeptal jsem se a Tae se zamyslel.

„Něco přes rok?" řekl to spíše jako otázku a já přikývl. „A když jsem tě po takové době viděl, řekl jsem si, páni ten je ale hezký, to snad ani není můj malý TaeTae." usmál jsem se při té vzpomínce a Taehyung mi věnoval svou veškerou pozornost.

„Chtěl ses ke mně rozběhnout a obejmout mě, ale Joon tě nenechal. A já si jen říkal, že chci, abys mě objal. Bylo to poprvé, co jsem opravdu chtěl objetí. A to jen protože si to byl ty." zamumlal jsem a objal ho, prostě jsem na něj dal veškerou svou váhu, a tak skončil na zádech a já na něm.

„A pak ses mě chtěl dotýkat. Bál jsem se a popravdě... Kdykoliv se mě někdo dotkl, začal se mi převracet žaludek, tolik jsem chtěl zvracet nebo brečet. A u tebe to nebylo jiné. Bylo mi z toho špatně, ale tvá slova mě uklidnila. Ty jsi mě uklidnil." řekl jsem a zachumlal si obličej do jeho hrudi, zatímco on si hrál s mými vlasy.

„Musel jsem tě už v tu dobu milovat, že jsem tě nechal se mě dotýkat a pak když ses přede mě postavil a nechal ses zmlátit, bylo mi jasné, že tě miluju Tae. V tu chvíli jsi byl pro mě všechno. Tak prosím nezpochybňuj mé city. Možná mi ze začátku vše vadilo. Ale teď když se tě dotknu, cítím se dobře, když mi dáš pusu, cítím něco v žaludku, ale je to příjemné a já chci víc. Miluju tě ty jeden velkej idiote." dokončil jsem to a zvedl hlavu, abych na něj viděl.

Tae se posadil a s tím i já. Celou dobu nic neřekl, až spojil naše rty a do polibku se usmál. „Jsi dokonalý Jungkookie." zamumlal a dál mě líbal a já si přišel tolik šťastný.

Po chvíli jsme se odtáhli a mě došlo, že Joon nejspíš stále šílí a hledá Taeho. Vzal jsem mobil a vytočil ho. „Joone. Jsem s Taem, tak se vrať domů." řekl jsem a on se prudce nadechl. „Kde jste? Neměl jsi náhodou zůstat s klukama?" řekl naštvaně, ale zároveň s úlevou.

„Hned se vrátíme, tak jdi domů a neměj strach." řekl jsem a ukončil hovor. „Nechci zpátky." zamumlal Tae a já mu dal pusu na rty. „Kdo řekl, že se vracíme?" zeptal jsem se a on se na mě nechápavě podíval. „Do telefonu jsi řekl-" „Chceš snad, aby tvůj brácha zešílel strachy? Miluje tě Tae! Ať si sakra myslíš cokoliv, miluje tě a vypadalo to, že se z toho všeho každou chvíli sesype." mluvil jsem vážně a Tae se slabě usmál.

Přiblížil se ke mně a znovu mě začal líbat. Pomalu mě pokládal do studené trávy a pak si nalehl nade mě. Jeho ruka se přesunula pod moje tričko a já se trhaně nadechl. Nečekal jsem, že to zatáhne až takhle daleko.

Jeho rozkrok se otřel o ten můj a já chtě nechtě vzdychl. „Tae!" řekl jsem a cítil, jak se červenám. „Neboj, nic víc neudělám." zašeptal a znovu mě začal líbat.

Nakonec se odtáhl a vstal ze mě. Pomohl i mě a začal mě čistit a oprašovat. „Půjdeme." řekl nakonec a já šťastně přikývl. Byl jsem rád, že to, co jsem řekl, mu pomohlo.

Tae mě chytl za ruku a oba jsme se rozešli, když v tom se zastavil a pak zastavil i mě. „Jo a Kooku... Taky tě miluju." usmál se a já se rozesmál. „Vážně, řekneš to jen tak." usmál jsem se a on si mě znovu přitáhl k němu a znovu mě políbil.

„Proč myslíš, že jsem se tě chtěl dotýkat? Proč myslíš, že když přišlo na polibek, jsem nechtěl, aby ses ode mě odtáhl. Bolelo by to, protože tě miluju Kookie. Ale nikdy bych to nenechal změnit tvůj pohled na mě. Bál jsem se, že by ses už ke mně nechtěl tulit nebo pusinkovat." usmál se smutně a já ho objal.

„Od tebe budu chtít vždy vše." zamumlal jsem a dal mu pusu na tvář. „Kookie víš, co jsi říkal před tím, než přišlo na to s tím Joonem?" řekl najednou a já přikývl. „Že až se vrátíme, že to bude jiné. Uvidíme se maximálně tak ve škole." zamumlal jsem smutně a on zavrtěl hlavou.

„Měl jsem ti to říct hned. Nikdy bych tohle nedovolil. Budu s tebou pořád. Můžeš být ty u nás nebo my u tebe. Rodiče jsou zvyklí na Jina a Joona." usmál se na mě a já přikývl. „Jen budeme muset tajit tuhle situaci." dal mi pusu na rty a já zamrkal překvapením.

„Situaci?" zeptal jsem se a lehce naklonil hlavu doprava. „To, že ty miluješ mě a já tebe. Asi bychom to neměli nějakou dobu nijak veřejně říkat. Všichni od nás čekají bratříčkování, ne tohle Kookie." řekl zklamaně a já nakonec přikývl.

„Nebuď smutný, jsem jenom tvůj." pronesl po chvíli ticha a znovu mě líbl na rty. „Chodíme spolu?" zeptal jsem se a Tae se zasmál. „Jistě.. tedy pokud chceš." řekl, když mě znovu vzal za ruku a rozešel se zpátky za klukama.

„Už jsem to říkal, s tebou chci vše." zamumlal jsem a skousl si rty. „Jen tomu dejme chvilku, než to řekneme ostatním." řekl, když jsme byli před vilou a já přikývl.

„Pokud to znamená, že takhle můžu večer spát u tebe. Neříkejme jim nic." souhlasil jsem a Tae mi věnoval jeden kratičký polibek na tvář, než jsme vešli dovnitř a dělali, že tenhle rozhovor nikdy nebyl.

A popravdě?

Bolelo to...

Proč nemůžu říct, že ho miluju a milovat ho, když všichni ostatní můžou?

Ale Tae měl přeci jen možná pravdu...

xxxxxx